Dandy: Děkuji... já si zas říkám, kde se v komentáři berou ty verše. Nechci se tě dotknout, ale bez rýmů by to asi bylo i srozumitelnější, takhle mi to moc neřeklo.

Leslie: Díky, básnířko, tvůj komentář mě potěšil :)

puero: Děkuji, ráda jsem se trefila :)

kmotrov: Moc děkuji za přečtení i podnětný komentář. S tím rytmem máš pravdu, ale mně to takhle přijde jaksi pádnější. Navíc ani další verše rytmicky úplně nesedí, tak asi už měnit nebudu.

Chápu to stejně jako Homér a říkám si, proč tolik smutku, když chybění je jen dočasné. Je v tom strach? Nenávist? Nezvyk? Ale vyjádřeno krásně.

Kdyby to bylo tak snadný, nejspíš by tomu chybělo zas něco jinýho, třeba hloubka. Hezky napsáno.

Autor: Děkuji!

Dandy: Tomu oknu úplně nerozumím, ale i tak díky.

Psavec: Díky za návštěvu, to nemám v plánu :-)

Smutné, ale krásné. Slunce zas vyjde, ono to tak dělá.

Pěkně si s těmi rýmy hraješ, pobavilo.

Pěkně pochmurné s hořkovtipnou tečkou. Jen ta stezka možná je spíš slizká.

Povedená a ze života, s takovým pěkným myšlenkovým obloukem. Poutník jako ventil je fajn (to jsou i daleko horší) a závěrečný krédo skvělý. Akorát to dloubání a tlačení nechápu – chceš se z bezmoci a nezájmu vypsat?

Neu: Děkuju za krásný komentář. Je to tak, po 10 let bych na obsahu neměnila nic. Ale zároveň mám pořád na Vánoce i jiný pohled, smířlivější. Jde o to, odkud se člověk zrovna dívá.

Konec má sílu. Ale celkově je pro mě ten obraz zvláštní, asi proto, že je mi tak cizí – obecně nerada vyhazuju cokoli, co by se mohlo hodit :D A ani v sobě nemám tu odvahu a bezstarostnost... ale popsal jsi to hezky.

Mlčeti Zlato: Děkuji, o hračkách jen hravě :-)

Neu: A Brňák koukám, tak to už začíná být zajímavé :-) Každopádně díky za návštěvu!

Pěkné, i když posmutnělé. Takové spíš povídání poskládané do veršů, ale myšlenky takhle víc vyniknou.

kmotrov: Milé, že si to myslíš, děkuji :-)

Homér: Prima. Ještě někdo se hlásí? :D