Gumy v baru

Náš bar se zastřešenou předzahrádkou,
stojí na rohu rušné ulice.
Dřevěná oáza v betonové džungli.
Místo palem kolem nás stohy gumových pneumatik
a každej jednu vlastní kolem pasu.

Vždycky odtud odcházíme vygumovaní.

Život je těžký břímě.
Chodíme si sem odlehčit
peněženku a zatížit játra a plíce.
A proč ne.

Nikdo z těch frajerů tady nechce žít věčně.

Lidi počítají se smrtí rybiček
a králíků a psů,
ale odmítají si připustit,
že i pro nás si přijde.

Prý je nás na světě čím dál víc
a délka života se prodlužuje.

Myslím, že většina světa je už mrtvá dávno.
Myslím, že jen oddalujeme klinickou smrt
na úkor té duševní
a myslím, že na světě je zbytečně málo oáz,
jako je tahle.

I když teda gum je po světě až dost.
To si zase musíme přiznat.