kmotrov: Děkuji za zajímavý komentář. Ono je to o úhlu pohledu, který jsem zvolila záměrně. Pobuřuje tě, že ten případ vidím zjednodušeně a neřeším příčiny. Ale to by byl zase jiný a delší příběh. Já to napsala schválně stroze popisně a schválně s ostrým slovem, které tady myslím dobře funguje. Psát o chudince oběti a litovat ji, obávám se, že by to četlo a dočetlo daleko míň lidí, nedonutilo by je to zamyslet se nad celou situací a třeba k tomu i něco napsat. Obětí je v mojí verzi vlastně psycholožka, která vyznívá jako cynická mrcha, co se na svoje povolání moc nehodí. Ale třeba je jenom vyhořelá a otupělá všemi těmi vyslechnutými příběhy. Svůj účel tady každopádně splnila. A já si aspoň mohla vyzkoušet psaní dialogu :).

kmotrov: Moc děkuji za přečtení i komentář. Zkoušela jsem tady rozvláčnější, popisnější polohu, která mi není úplně vlastní, ale asi je to pro mě správný směr. Jak říkáš, detaily jsou důležité, přenesou čtenáře na místo a někdy i v čase. Ještě jednou dík za užitečnou zpětnou vazbu.

Timothy A. Postovit: Tak to jsi mě opravdu potěšil.

Yasmin: Moc děkuji.

DDD: Děkuji, to mě moc těší. Původně byla delší.

Působivé. Akorát nevím, jestli se vina ztrácí v tichu, spíš se dá na chvíli překřičet, v něčem rozpustit...

Je to krásné, po formální stránce není co vytknout. Ale mám s tím stejný problém jako s většinou tvých děl. Cítím z ní snahu o formální dokonalost (obvykle úspěšnou), která na druhé straně ubíjí to, co mě jako čtenáře osloví hlouběji. Nevím, jak to přesně pojmenovat, možná spontánnost, opravdovost. Prostě racionálně oceňuji skvělé rýmy, rytmus, ale nechytne mě to, nevěřím tomu. Zpravidla mám z tvých děl pocit, že buď píšeš na zadání, nebo je tam skutečný prožitek, ale převálcovaný formou, takže výsledek na mě působí jaksi studeně a uměle. Doufám, že jsem tě neurazila, možná je chyba v mém vnímání, tak to ber jenom jako zpětnou vazbu od jedné čtenářky.
Ale ať je to, jak chce, každopádně jsi po stránce formy někde jinde, než naprostá většina psanců a než kdy budu třeba já. Jestli je to pro tebe jenom takový trénink, děláš to skvěle. Pak možná stačí jen trochu ubrat na snaze o maximální dokonalost, přidat šťávu, správnou inspiraci a bude to ono. A tohle je asi snazší než perfektně zvládnout formu, takže k cíli už není daleko. Aspoň tak to vidím... a nezlob se za upřímnost.

Yanishka: Já jenom říkám, co mi ta báseň sděluje :).

Moc pěkně vyjádřená rozpolcenost. Ale nezní mi bolavě, polámaná (pozor na čárku) píšťalička je takhle docela spokojená. Ten stav nejistoty jí svým způsobem vyhovuje a nechce se vrátit do bezvětří, radši ať to ještě pořádně zacloumá...

oj... kdybych tě četla prvně, řeknu si, že asi splín, ale takhle to vidím spíš na tvořivý záblesk :)

Yanishka: to já děkuji :)

Hezky zpracováno, ale strááášně smutný je to. (Jen drobnost - ne o jablcích, ale o jablkách.) Ale hlavně ti přeju, ať už je to vážně poslední básnička z téhle smutné série. Ať to zůstane schovaný jako krásná vzpomínka a jde se zas k něčemu veselejšímu. Těším se na to :).

štiler: správně :))

Yasmin: Děkuji, Yasmin, moc jsi mě potěšila.

Singularis: Tvůj komentář mě pobavil. Samozřejmě, že odhalování těla je odvedená práce... akorát že ne každej za ni dostane zaplaceno :). A jak jsi svou úvahu dovedl až k nezaměstnaným, je prostě fascinující...
Ilonin osud může být vnímán jako smutný a trafický, ale zároveň jako směšný. Totální pokřivení hodnot, kdy kvalitní a zdravé boty pro dceru (s logem žirafy :)) pro ni znamenají víc než vlastní důstojnost a snad kvůli vlastní hlouposti nedokáže domyslet všechny důsledky. Ale zase - tebe to přivede k problému dlouhodobého uchovávání peněz a zadlužení, fascinující!
Za závěrečnou pochvalu děkuji, absence hodnocení byla záměrná, pro mě je ten příběh vypovídající sám o sobě.
Každopádně jsem ráda za dlouhý a podnětný komentář i tvé neotřelé uvažování.

A42: Děkuji za milou návštěvu :).

Zamila: Dík za uznání, ale nemůžu přimout, já totiž píšu zásadně nepořádně... a dost si na tom zakládám :). Ale je dobře, že si někdo všiml toho zvláštního slůvka, protože ta čárka v posledním verši vůbec není omylem nebo náhodou. Taková drobná hrátka s kouzelnou češtinou :).

korálek: Děkuji :). No je to tak, touha dělá mlhu, kvůli které někdy nevidíme na cestu, a nedá se jet dál, dokud se nezvedne...

Singularis: Děkuji za přečtení i komentář, tvůj střízlivý pohled je vždycky originální a zajímavý.

Nikytu: Moc děkuji :).