Líbí se mi metafora s vichřicí. Je to optimistické, ale taky z toho cítím obavy. V předposlední sloce mi trochu drhne to rýmování se zvratným se, v prvních dvou verších ještě nevadí, ale ten třetí mi připadá už násilný.

Amelie M.: :))
Pomníček u cesty by mě teda nenapadl, to tě asi na vteřinku zmátlo, že seděl do kříže... zajímavá asociace :). Ale hlavně jsem ráda, že si konečně někdo všiml postavy řidiče, který je skrytým hrdinou. Ten závěr, že se z cestování ve vedru cvokne, vlastně říká sám o sobě :).
Moc děkuji za přečtení i komentář.

Máta: Co říct... no užívám si tvůj komentář, mám z něj velkou radost!
Já mám sklon k úspornému vyjadřování, tohle je na mě nezvykle popisné a rozvláčné, tak jsem moc ráda, že to tak čtenářům nepřipadá... nebo to aspoň zatím tak vypadá :).
Abych se přiznala, vymýšlela jsem nějaký zajímavý závěr a původně ji dala dohromady s řidičem (v téhle verzi samozřejmě sympaťákem :)), ale vyšla z toho děsná červená knihovna, tak jsem radši zas hodila zpátečku.
Já děkuju ;-)

PrimaDen: Děkuji :).

Máta: Jestli je ti ho líto, tak to je přesně ten pocit, který měla má povídka vyvolat. A pak taky vztek na nespravedlivé odsouzení, ke kterému při povrchním hodnocení dochází velmi snadno... stačí občas nakouknout do diskusí pod články na netu, člověk by nevěřil, co je tam rychlokvašených odborníků na všechno :). Takže máš pravdu, bylo to ode mě dloubnutí právě do tohohle.
A máš pravdu i s tou jízdou, měla jsem se jí věnovat víc. Třeba to někdy ještě rozvedu. Moc děkuji za komentář!

Jiří Turner: Přesně tak, pochopil jsi to dobře. A ne vždycky je všechno tak, jak to vypadá. Dík za komentář. :)

taron: Ono to tam není přímo řečeno, ale hrdina povídky asi míval smůlu častěji a nechtěl zase znova vysvětlovat, proč nemůže podat maximální výkon, tentokrát se s tím chtěl poprat. Ale zřejmě neudělal dobře, přízeň davu je pomíjivá a člověk se nekdy ani při nejlepších úmyslech a největší snaze nezavděčí. Dík za komentář :).

Olivka: Děkuji za návštěvu i za komentář.

Amelie M.: Moc děkuji. Ale šuplíček je prázdný, ani tohle jsem z něj netahala... zdálo se mi to dneska ve snu :)

Amelie M.: Teda děkuju, tos mě moc potěšila. Že bych se fakt do něčeho delšího pustila? :) Jenže básničky jsou rychlejší a svádí mě ;-)
Každopádně to je velké povzbuzení, díky!

Máta: Dík :)

Máta: Moc děkuji za dlouhý komentář i za pochvalu. Já si taky uvědomuji, že jsem to až moc očesala a hlavně konec asi zbytečně utla, není to pořádně vysvětleno, nechávám čtenáři na domyšlení až moc. To všechno, co vypisuješ, tam je, ale spíš jenom v náznacích. Možná jsem se popisu scén i trochu bála, protože nevím, jestli bych to uměla... ale příště asi zkusím, děkuji za povzbuzení!

Dozor: To jsem ráda, díky za komentář.

Hm, chutná básnička :)

Yuuki: děkuji

A pak, že poezie povznáší :). To musel být den po takové noci, brr...
Formálně na tebe nezvykle jednoduché, vlastně i obsah zůstává v jedné rovině, jindy tam nacházím plno vrstev. Tím neříkám, že se mi nelíbí, jen jsem u tebe asi trochu rozmazlená, nastavil jsi vysokou laťku :). Rytmicky mi trošku překáží slabika navíc ve třetích verších - u druhé sloky částečně a u třetí mám chuť první "a" rovnou škrtnout. A ještě drobnůstka - závěr mi připadá málo pádný, možná by mi s důraznějším koncem báseň zněla úplně jinak.

Přiznám se, že mě tahle báseň obsahem trochu mate. Taky z ní cítím velký smutek, taky se mi moc líbí ta místa co Yaně. Hádám, že nebude aktuální, ale už starší a velmi intimní.
Forma je úžasně propracovaná - až tak, že jsem si všechny rýmy uvědomila teprve asi po šestém přečtení. Bravo!

Máta: Děkuji za přečtení i za zhodnocení. Jsem moc ráda, že se ti líbila :)

To je až morbidní, asociuje mi Svatební košili. Taky myslím, že Vánoce by neměly být svátky smutku. Určitě bude zas líp, těším se na veselejší básničky :).

Hezké, oceňuji zajímavé rýmy. Jenom si říkám, jestli by mě těšilo být jako adresátka součástí hromadného vyznání :). I když chápu, že asi není myšleno doslovně.