moc hezké

Amelie M.: :))) Je to obecně o lidském typu, který se vyskytuje na různých místech. A konkrétní inspirací je někdo, koho určitě neznáš :).

Yana: :))
Moc děkuji za krásný a povzbudivý komentář.

Líbí se obsahem, pozitivním laděním, i když forma je taková roztříštěná.
A víš co? Stárnutí se dá odnaučit. Až tě nebude bavit, prostě si řekneš, že už stačilo, a přestaneš s tím. Bez smajlíka, to není vtip.

Super!

Severak: Nějak tvé asociaci nerozumím. Co tím chceš říct? (A jestli budeš odpovídat, nechtěl bys zrovna napsat i něco k dílu, když už je to komentář k dílu? ;-) ).

kmotrov: Amelie M.: No jo, chybující, ale ona mu to navíc pěkně zavařila :). Já s ním prostě soucítím, doplatil na svou důvěřivost... to je sice taky blbost, ale taková milá :).

kmotrov: Připadá mi, že ho zneužila. Vylila si na něm vlastní nespokojenost a vztek na cosi, s čím neměl nic společného. On měl hlavně smůlu, že takovou husu potkal. Navíc to setkání tvrdě zaplatil a odnesl i do budoucna, ona se vybrečela a šmytec.

taron: Možná to je tím, že kluci jsou malí chlapi, zápasí radši uvnitř :). Dík za komentář.

j.f.julián: Pokud vím, tak ve fotbalové terminologii se vazba "vsítit gól" běžně používá. A jinak tvému komentáři nerozumím - jestli máš co říct, tak říkej, jestli nemáš nebo nechceš, tak snad je zbytečné to sem psát. Mě potěší každý komentář, i kritický a puntičkářský :)

Máta: Já děkuji!

Yana: Děkuji za milý komentář.

vanovaso: Máš pravdu, tyhle otázky jsou taky věčné.

Amelie M.: Díky! Máš pravdu, fejeton je spíš k zamyšlení než k rozebírání. Jsem ráda, že se ti líbil.

Mně se tvoje povídka moc líbí. Čtenář by rád happyend, ale tak to v životě většinou nechodí, tohle je ze života. Je mi líto jeho, jí ani ne.

Moc hezká pointa :). V textu mě zarazilo jenom pár čárek navíc a pak "oboustranné napětí" - přišlo mi, že v napětí byla jen jedna strana, zatímco smrtka byla v klidu rutinní činnosti :). Příjemně napsáno, četlo se plynule, chválím.

Hezké, s atmosférou. Tvůj sad odpočívá a nabírá sílu k novému zázraku stvoření?

Líbí se mi metafora s vichřicí. Je to optimistické, ale taky z toho cítím obavy. V předposlední sloce mi trochu drhne to rýmování se zvratným se, v prvních dvou verších ještě nevadí, ale ten třetí mi připadá už násilný.

Amelie M.: :))
Pomníček u cesty by mě teda nenapadl, to tě asi na vteřinku zmátlo, že seděl do kříže... zajímavá asociace :). Ale hlavně jsem ráda, že si konečně někdo všiml postavy řidiče, který je skrytým hrdinou. Ten závěr, že se z cestování ve vedru cvokne, vlastně říká sám o sobě :).
Moc děkuji za přečtení i komentář.

Máta: Co říct... no užívám si tvůj komentář, mám z něj velkou radost!
Já mám sklon k úspornému vyjadřování, tohle je na mě nezvykle popisné a rozvláčné, tak jsem moc ráda, že to tak čtenářům nepřipadá... nebo to aspoň zatím tak vypadá :).
Abych se přiznala, vymýšlela jsem nějaký zajímavý závěr a původně ji dala dohromady s řidičem (v téhle verzi samozřejmě sympaťákem :)), ale vyšla z toho děsná červená knihovna, tak jsem radši zas hodila zpátečku.
Já děkuju ;-)