Severak: Tak to je, dík za návštěvu :).

Sucháč: Děkuju :). To bylo fakt ze života...

Amelie M.: Díky! U svic problém nevidím, češtinu nijak nekomolím. Spíš ta myšlenka je trochu kostrbatá, ono naroubovat smysluplně klášter na atom není jen tak. Tys to teda sfoukla raz dva, klobouk dolů, na to nemám :).

mannaz: Moc děkuji za přečtení i za pochvalu, potěšila jsi mě :).

Ailin: Děkuji za návštěvu i za komentář, je to takové ze života.

Jiří Turner: Moc děkuji, jsem ráda, že se ti to líbí, jak to je :).

Zamila: Děkuju, určitě by to šlo natáhnout. Tohle je jenom taková črta, ani nevím, jak to nazvat, tak radši bez zařazení :).

Amelie M.: Přesně tak, smutná realita. Jsem moc ráda, že ti to přišlo zajímavě napsané :).

Hezké vyznání, takové až mužsky přímé.

Jiří Turner: Myslím, že jsi na to kápnul. Nejsi jediný, komu vyprávění připadalo useknuté. Já v závěru pointu viděla, ale určitě to šlo ještě dotáhnout, dopovědět, vyšperkovat. Teď z nadhledu to vidím, takže děkuji. Asi by ten rozhovor šel použít jako stavební kámen nějakého příběhu, sám o sobě je málo.

Pajalord: Dík, i když to zase tak zábavný být nemělo :).

ta"jemna": Děkuju, jo, je to maso.

Máš docela fajn děsivé sny :)). Jinak to je ještě celkem veselý příběh, znám horší, kdy se tahají peníze z umírajících, no brr...

Hezké. Jenom mi připadá, že si obsah básně a zařazení do kategorie protiřečí. Nebo aspoň poloprotiřečí :).

Tohoto hříchu se myslím dopouští víc lidí. Snad jenom dítě, někdo mentálně postižený nebo takový ten čistý člověk plující životem bez potřeb a závazků (velmi vzácné) je vždycky upřímně jen sám sebou. Všichni ostatní si nasazujeme masky, máme jich spoustu pro různé příležitosti, a teprve za celým tím zástupem druhých já schováváme sami sebe.
Jsem se nějak rozepsala, inspirovala jsi mě :).
Takže k básni. Pěkně jsi vyjádřila myšlenku, ty obrazy sedí. I když je to volný verš, cítím v něm určitý řád, pomáhají mu ty občasné nenásilné rýmy. Kdyby to v závěru završila nějaká pěkně zrýmovaná pointa, nemělo by to z mého pohledu chybu :). Ale chápu, že jsi chtěla vyjádřit naléhavost, ta tam je.

Bolavé, hezky jsi svoje pocity přenesla na čtenáře, takže se báseň povedla. Forma by šla ještě učesat, ale mně se docela líbí právě ta syrovost a opravdovost.

Krásné. Moc se mi líbí obrazy nesmyslnosti v první části, jsou originální a přesné. Ohlušující ukřičené mlčení - ano, i takové je, moc pěkně jsi to vyjádřila. Ono mlčení může být vlastně spousta, Severák psal o tom spokojeném, to je takové poklidné mlčení, ve kterém nejsou žádná slova, nebo jen kdesi na okraji si poletují jako poklidná kulisa. O jiném druhu mlčení, taky plném naléhavých slov, ale zase jiných než to tvoje, jsem kdysi napsala básničku, kterou jsi mi připomněla: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=25119-mlcky

Zamila: Děkuji, to mě moc těší :). Já zas mám pocit, že se nikdo z nás nezapřel a ženeme přikázaná slova každý svým typickým směrem - já ke snění a hvězdám, Jiří k symbolům moře a úvahám o životě, Amélie k odlehčené ironii... a Yana je taky svoje, i když to sem nedala :).

Zamila: A kam ty jsi dala znalosti češtiny? :) Poetický sluch může být subjektivní, ale gramatika je jen jedna ;-).

Moc se mi líbí, krásně plyne, je sevřená do pevného tvaru a má jasnou myšlenku. Slabiky mi sedí, mojí je spisovný tvar a dvakrát duše podle mě nevadí, tady má opakování smysl. Možná by mi trochu lépe zněla se slovosledem "a nikdo jiný mi už slzy neosuší", ale to je otázka způsobu čtení a názoru.