zbytečně zprzněný Nezval

a každopádně doporučuji si text po sobě přečíst, opravit překlepy

počkej až ti bude 30, 40, 50... to bude teprve o čem psát

Zbývá jen říci nashledanou
dotknout se konci černých per
mlčky se dívám chvíli stranou
než ptáci s písní nevypsanou
pohnou se v ústech na sever

Yana: hehe, třeba je to o tomhle webu... ovšem datace pak nesedí, že jo... každopádně není mým cílem vnucovat čtenářům nějakou konkrétní interpretaci, právě naopak. Dík za čtení i komentář.

taron:

Nesnaž se ani tolik rozumět tomu, co čteš, jako spíše povzbudit se tím, co čteš. Ať nezemřeš hlady uprostřed nadbytku.

(Sv. Bernard z Clairvaux)

inkoust: ok, jsem rád, že nepostupuješ podle osvědčené zásady Graeca sunt, non leguntur... každopádně snad ti další texty, které mám v plánu publikovat, poskytnou vodítka k nějaké možné interpretaci. Dík za čtení.

Kontovat?

A není básně bez chyb...

nepřišlo mi, že by v básni bylo málo nápadů, jen sis to hlavně v pointě odtančil za čtenáře sám

a ještě jedna poznámka... žádná práce ti nezaručí, že budeš psát dobře... ale při dostatečném úsilí může každý dosáhnout, řekněmě, poctivosti svých textů... a pak se nemá za co stydět, ať už budou pindalové mého či jiného typu blábolit cokoli. Máš ze sebe ten pocit, vnitřní jistotu?

Rozvedeno dál, řečeno s klasikem:

Básník se musí rozhodnout. Po všech lidech chce osud neustálé rozhodnutí v banalitě a v řádu zanikavosti.
Na básníkovi vymáhá však jako po žádném jiném rozhodnutí absolutní, odvahu projít komnatami skučivých příšer, pocákán hovny, chce po něm skok do tmy. Proto je tak mnoho talentů, ale tak nepatrně těch, kdo odvedli šár,
na němž další vyroněná krev utmelí další šár, dokud nestojí dům.

(Ivan Diviš)

Poezie je dobrá nebo špatná - v tom je její kvalita. Může se mi nelíbit i kvalitní poezie, ale musím jí tu kvalitu přiznat... a tohle ji nemá, zkrátka základní řemeslná nedostatečnost, z mého pohledu evidentní... Nemám potřebu tě "rovnou vyrazit", nejsem v roli placeného pedagoga, institucializované zkušební autority a ani tu není prostor, chuť a čas... k práci, kterou dlužíš jen ty sama sobě... v mých silách je maximálně nešetrně rýpnout, aby to bolelo, aby sis skutečně všimla... víc pro tebe udělat nemohu ;)

kamera na gestapu je trochu do jiného času, tedy máš-li na mysli pohyblivé obrázky a nikoli fotoaparát...

přiliš si vážíš každého svého nápadu, až/jestli dokážeš být k sobě víc krutý, bude to dopadat jinak..

zde hodnotím alespoň snahu, vůli k tvaru... bohužel pro mne je výsledek příliš banální a zřejmý... asi jsem podobných textů četl až příliš mnoho

no a mně se to originální ani povedené nezdá... a jen kvůli vyváženosti si to dovolím zmínit ;)

doporučil bych změnit vše a především jazyk, neb ten, kterým v textu hovoříš není tvůj vlastní... nejlépe by bylo hodně číst, načíst si kvalitní poezii, abys na to přišla... jinak je to takové vysvětlování od narození slepému, co je to modrá barva

mluviti stříbro, mlčeti zlato

čtyřverší ;)

chtělo by to proškrtat tak na čtyřdenní, pro začátek...

Miluji feny
klamající muže
tenkými výkřiky dokud může.