"všichni umřem" bylo takové životní heslo jednoho mého spolužáka.

puero: vážně uvažuju o tom, že napíšu ještě nějakou povídku odehrávající se v Ústředním archivu (samotná budova archivu, respektive zastávka u ní si pak ještě v dvou povídkách dala štěk)

doporučuji si po tomto poslechnout Námořnickou od Karla Plíhala:

Maličký námořník v krabičce od mýdla
vydal se napříč vanou,
bez mapy, buzoly, vesel a kormidla
pluje za krásnou Janou.

Za modrým obzorem dva mysy naděje
lákají odvážné kluky,
snad právě na něho štěstí se usměje,
cíl má už na dosah ruky....

není to zbytečně natahované, dobře to odsejpá. Chválím.

hezká atmosféra, říká si to o nakreslení

Jsi jako heroin
A já jsem Kurt Cobain

inspirace z Kytice?

Orionka: ano, je to jen iluze. Otevírát srdce můžeme, ale ne své....

Tady máš i hudbu a zbytek textu: https://www.youtube.com/watch?v=hqcurdx98fE

s medem je to těžký, vosám tyhle sladký věci chutnaj.

tahle báseň mě pořád těší

Je zajímavá věc pustit si video z Nových dvorů. Srovnat tu atmosféru a myšlenku psanců jako místa, kde můžem otevírat svá srdce celkem beztrestně, s tímhle podivným příběhem.

Budu-li citovat jednu píseň:

* * *

Houpeme lodí
to proto se moře vzdouvá
Nebe je čisté
ta bouře
ta je v nás

To zášť je silnější
než po smíření touha
Tam kde byl most
stavíme každý svou hráz

parádní.

Amelie M.: zatím nesbírám podpisy. Stačí sbírat silniční jablka :-D

ŽblaBuňka: skvělý přístup. :D

hrozně mi to připomělo první píseň z alba Nebel od skupiny Priessnitz



Jako bych to už jednou zažil
jako bych tu kdysi byl
ten vítr ze severu
a ti ptáci na obloze....

ještě bych dodal založit rybník, to by mohl být taky hezký odkaz :D

co vlastně znamená "žhavit drát"? že by telefonovat? (v tom případě se vůbec nedivím, že to v dnešní době mobilů neznám :D )

odpovídající píseň:

VRCHOL
Vladimír Vysocký
překlad: Jaromír Nohavica

Zde vrcholy ční a mraky tu jsou
a laviny řítí se za lavinou
a kameny padají padají tvrdé jak pěst
zde příkrý je sráz a strmý je strach
a dá se jít jinudy obejít svah
my jsme však zvolili nejnebezpečnější z cest

Kdo neriskoval kdo nelezl sem
ten nemůže říct už vím jaký jsem
střípeček hvězdy je pro mne ten největší dar
tam dole je klid a tvrď si co chceš
tam za celý život svůj nenalezneš
setinku takových nádherných kouzel a čar

Hrát funébrmarš zde neuslyšíš
zde nevlaje flór a netrčí kříž
jen kámen tu zbude ten u něhož našel jsi klid
a na štítu hor kde bílý je led
tam plápolá pochodeň věčná jak svět
a to je ten vrchol jenž nestačil jsi pokořit

Ať mluví co chcou ať žvaní co chcou
smrt není věcí zbytečnou
je horší zemřít z chlastu či na kašel
a další už jdou a přijdou sem zas
a slunce změní za nečas
a dojdou tam kam tys už nezašel

Své stěny se drž a pevně se chyť
tam dole není záchranná síť
a kameny drolí se drolí se ze zrádných skal
sám sobě jen věř že stačí ti sil
věř skobě již jsi do skály vbil
a modli se aby tě pojistka držela dál

Tak lezeme výš a ani krok zpět
ač kolena únavou začla se chvět
a srdce by nejraděj vyběhlo k vrcholům hvězd
máš na dlani svět a dole je zem
jsi šťastný a trochu jen závidíš těm
těm dole kteří se chystají teprve lézt

tohle tak slyšet zhudebněný....

myšlenku toho posledního verše tu už někdo šířil, mám pocit, že to byl death.on.line