19.12.2007
57, žena, Plzeň
|
komentáře uživatele :
05.06.2008 - 16:41
14(6.)
To ještě nic není,
jiní muži zuby cení
a z "potupy" zaplavy
chtěj vpálit si kulku do hlavy....
-----------------------------------------
moc se mi líbí, jak pěkně jsi to vyjádřil, hezky se mi to četlo!!!
jiní muži zuby cení
a z "potupy" zaplavy
chtěj vpálit si kulku do hlavy....
-----------------------------------------
moc se mi líbí, jak pěkně jsi to vyjádřil, hezky se mi to četlo!!!
03.06.2008 - 14:42
5(2.)
Kéž pozvedly by mě
větve borovic
z tíže úkolů,
o nichž nevím nic,
jsem také pahýl zchřadlý bez kyvadla
přímo na zem oběma nohama teď spadlá:-)
větve borovic
z tíže úkolů,
o nichž nevím nic,
jsem také pahýl zchřadlý bez kyvadla
přímo na zem oběma nohama teď spadlá:-)
03.06.2008 - 07:16
17(4.)
Hle! po ránu čtu znenadání
takové krásné "veršobraní":-)
takové krásné "veršobraní":-)
23.05.2008 - 07:04
3(1.)
Líbí se mi.. hlavně 2. polovina...
I když tě chápu v úmyslech, myslím, že malinký symbolický dáreček by určitě nemohl uškodit:-)
I když tě chápu v úmyslech, myslím, že malinký symbolický dáreček by určitě nemohl uškodit:-)
22.05.2008 - 09:02
13(1.)
I "toulavé kočce" může být občas smutno, jen to na ní není dobře poznat.....
--------------------
moc hezká a povedená báseň!!!!!
--------------------
moc hezká a povedená báseň!!!!!
20.05.2008 - 12:30
6(1.)
Pro tu divoženku s kosou
každé slovo marné je,
kam jen šlápne nohou bosou,
pak už jen vzpomínka zahřeje...
každé slovo marné je,
kam jen šlápne nohou bosou,
pak už jen vzpomínka zahřeje...
17.05.2008 - 16:10
2(1.)
Inu...., technika má sloužit, nikoli být pánem! To už je na každém, kolik prostoru jí ve svém životě vyměří....
17.05.2008 - 15:59
7(1.)
Já (též) veselá bývala dcera,
prosta smutku, prosta lítosti,
útrap žití, tehdy nedotčena,
rostla dál v domnění, že vstříc jen radosti!
Světem pak chodila jsem dál
podobně, jako i ty píšeš,
po cestách kamenných, tam kde můj úděl stál,
s otázkou v očích, kde se ten Osud vzal(?),
přesto s úsměvem ráda zvedla občas prosté radosti číše!
Když se mi krátí dech
A já přemítám „co k čemu“,
neplýtvám času na povzdech,
ten duši okrádá.
Snad jdu „jen“ tvým veršům pro ozvěnu,
na cestě té skryta je krásná zahrada!
:-)
prosta smutku, prosta lítosti,
útrap žití, tehdy nedotčena,
rostla dál v domnění, že vstříc jen radosti!
Světem pak chodila jsem dál
podobně, jako i ty píšeš,
po cestách kamenných, tam kde můj úděl stál,
s otázkou v očích, kde se ten Osud vzal(?),
přesto s úsměvem ráda zvedla občas prosté radosti číše!
Když se mi krátí dech
A já přemítám „co k čemu“,
neplýtvám času na povzdech,
ten duši okrádá.
Snad jdu „jen“ tvým veršům pro ozvěnu,
na cestě té skryta je krásná zahrada!
:-)
13.05.2008 - 15:57
8(2.)
Ten pohled z okna skrývá více,
než „pouhých“ pár obrazů,
bez skládky byl by bez kazu,
i v ní času běží oběžnice...
Cosi z dřívějška čas zanechal,
a snad se možná občas ptáme,
co my po sobě zanecháme...
A čas?… Ten si běží dál!
než „pouhých“ pár obrazů,
bez skládky byl by bez kazu,
i v ní času běží oběžnice...
Cosi z dřívějška čas zanechal,
a snad se možná občas ptáme,
co my po sobě zanecháme...
A čas?… Ten si běží dál!
12.05.2008 - 12:05
16(8.)
Tvůj dědeček, nyní v Nebi, určitě oceňuje velikost a opravdovost tvého vcítění a těší ho to!!!