 15.05.2008 2 1353(15) 0 |
Ztišila jsem hlas
a uspala srdce v zatáčce,
uštknutý nelad
pohřbila u cesty..
..ach, žít tak ve vysoké věži
jež sahá špičkou do nebes,
dívala bych se,
dívala do zlatohlavé věčnosti,
oslepla září dávna,
ptákům naslouchala
a jejich písně zpívala,
jen pupeční spirálou schodů
byla se zemí spojena..
..mnohým však dech nestačí,
umdlévajíc pod vlastní tíhou
jizvy cestou sčítají,
a spirála
do podzemí je vtahuje..
..jen pár jich do oblak vyšplhá,
od kamenů spálení,
jež tak podivně krásou zebou..
..a nešťastní
ti co zhroutí se
s vytrženou páteří.
a uspala srdce v zatáčce,
uštknutý nelad
pohřbila u cesty..
..ach, žít tak ve vysoké věži
jež sahá špičkou do nebes,
dívala bych se,
dívala do zlatohlavé věčnosti,
oslepla září dávna,
ptákům naslouchala
a jejich písně zpívala,
jen pupeční spirálou schodů
byla se zemí spojena..
..mnohým však dech nestačí,
umdlévajíc pod vlastní tíhou
jizvy cestou sčítají,
a spirála
do podzemí je vtahuje..
..jen pár jich do oblak vyšplhá,
od kamenů spálení,
jež tak podivně krásou zebou..
..a nešťastní
ti co zhroutí se
s vytrženou páteří.
16.05.2008 - 15:55S páteří sehnutou pod znakem spáleniny
jizvami pokryt bič jak cestu hnal
dech tíživý, na úvěr, jako mnozí jiní
osleplý září, jsem ptákům naslouchal
Pod věčností nebes špičatých
jat věží bez dotyku země
zatáček nelad již spánkem dých,
v té cesty konci snad pohřbíte mě
jizvami pokryt bič jak cestu hnal
dech tíživý, na úvěr, jako mnozí jiní
osleplý září, jsem ptákům naslouchal
Pod věčností nebes špičatých
jat věží bez dotyku země
zatáček nelad již spánkem dých,
v té cesty konci snad pohřbíte mě
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dívala bych se.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Víte jak voní máta ?
Předchozí dílo autora : Až přijde na návštěvu anděl
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
