Kdysi se tu psala dobrá poezie. Jsem rád, že jsem to náhodou našel.

První tři strofy dost dobrý, pak už to až polopatě dovysvětlíš, nenecháš žádný prostor aby to pracovalo ve čtenáři. Dobře se to rozbíhá, ale krátil bych.

Nepochybně to má atmosféru. Je to nenásilné a ten podzim mezi řádky nacházím, za mne skvělé!

Chci darovat světlo bych tam mít nemusel, jinak to je moc pěkně napsaný.

Myslíš covid?

Taková tipicky hořkosladká NoWišovina. Takový trochu rozeběhnutý vázaný verš, nemusí to být nutně na škodu, to by se ale musel vyjádřit někdo, kdo rozumí vázanému verši. Máš svůj styl, můžeš mít své čtenáře.

Já to pobral, je to převrácená rodičovská situace. Pěkný.

Nestretě věřím tomu. Není to sice nijak originální, ale je to úžasně přesvědčivé. Tak nic nedej na mou kritiku. A plav, mnozí ti můžou závidět.

Na minimální ploše výborně vystižené téma rodiny do které vstoupí alkohol víc než je zdrávo. Ta sklenice tomu dává rámec ze kterého není úniku, přichází něco negativního, ale jeho to povznáší. A tebe topí.
Velmi dobrý.

Strach, že jo? Z jézedáků, nebo divočáků? Vyvolalo úsměv, takže senrjú. Je to takový ušišlaný, vzhledem k tématu, proč ne? Byl bych zvědav jestli bys to přečetla.
:-)

1.
Zvlněná fronta, z mého pohledu informace, kterou si přinášíš do obrazu z venčí, není to to, co přímo vidíš. Nesedí mi to do haiku.
2. Super, přímá realita, možná červánky pírka jsou růžová.
3. Super. Všechno řekla už Můra.
4. Myšlenka, že přírodní lovec využívá lidské zařízení se mi líbí, myslím, že má i přesah v tom smyslu, že dravec nerozlišuje na přírodní a umělé, myšlenka by se dala filozoficky rozvíjet třeba tím směrem, že vlastně nic (umělé) co vytvořil člověk, nemůže uniknout mimo přirozený svět. Pokud by to byl to byl pro Lipanovice charakteristický jev (nějaký dravec si tam oblíbil posed) a pravidelně tam byl ke spatření, proč ne.

Homér: Haiku, nebo i senrjú potřebuje účast čtenáře, dá se to uchopit i tak, jako že třeba v noci místo sexu prohledávám mrazák. Nebo manželku prohledávající mrazák? Každému podle jeho fantazie, dík.

Miňko: Ano, je to postavené na dvojsmyslu. Dík.

Můra73: Rozporcovaný. Zaslechl jsem manželku, jak při prohledávání mrazáku vypustila větu "tady mám ještě prsa" začal jsem se smát a za chvíli z toho vytvořil senrjú. Dík.

Lenča: Dík.

Nevím jestli si tu měla nějaké předchozí verze. Za mne nádherný text. Pocit haiku vytváří konkrétnost. Na nástupišti, na peroně..., někdy by bez tohoto konstatování postrádal další text smysl, ale mohou to (v kontextu) být dost všeobecné termíny, tvůj text je konkrétní, živý. Pro verzi Zinyho, zelená odjezd potřebuji kousek fantazie, tvoje je dokonalé vyjádření nezúčastněného pozorovatele, který vnímá poetiku života. Za mne spíš haiku než senrjú (pro kvalitu) i když se vztahuje na lidský svět a chybí mu sezónní slovo.

Ziny: Mám o tom pochybnosti, právě kvůli neobvyklosti a s tím spojené atraktivitě námětu. Ale mám to dlouho v šuplíku a nakonec jsem to zveřejnil. Je to takové psychologické haiku, na druhém břehu (v nevědomí), jsou věci které by tam nikdo nečekal. Rybník je cca 140 let vypuštěný, bydlím na jeho břehu a skutečně docela běžně slýchám večer na zahradě za bývalým kmotrovským rybníkem řvát lvy a tygry. Vzdušnou čarou cca 2 km od nás je toto:
https://www.ringelland.cz/
Díky moc.

Není to marný.
Dalo by se i takhle:

Jak trestanec

ve svém vlastním světě.

Myšlenkami v kleci uzavřený,

žíznivý a hladový.

Ač zlomený a sám,

netoužím po odvetě

Jak starý barák

po požáru zničený...

Ty vole poleť sem...

:-)

Omlouvám se ale napsalas muž...

První je vtipné napsané ve free form minimalismu. Druhé co třeba takhle:

vylétly z hnízda –
mladé vlaštovky kálí
andulkám na klec

Byli jsme jiní na prahu dospělosti? Kálely jsme na klece.