Měl bych dvě otázky. Já ale básním nerozumím, tak se budu ptát naivně:
1. měl jsi na mysli opravdu ženu, nebo to zařazení do erotiky je jen sranda a objektem je loď?
2. V případě, že tedy ženu, jak si mám vysvětlit: "ve strážním koši jsem tě viděl na zádech"? Tahle myšlenka připouští hned několik výkladů (a možná máš další)
a)že se milovali ve strážním koši
b)že když byl na hlídce ve strážním koši, tak si ji představoval, jak leží na zádech (a opaluje se)
c)že ji viděl, jak ve strážním koši stojí někomu na zádech
d) nepravděpodobné je, že by ji opravdu viděl ležet na zádech ve strážním koši. Nemá moc nadějí do koše vidět (musel by létat nad ním). Jedině snad, že by koš byl děravý a on viděl její záda zespoda.
Fakt je, v případě "lodi" je představa, jak leží na zádech strašlivá, ale zase "prošli se (drancujíc) od zádě až po příď" mi sedí na loď.
:-)

Devils_PIMP: Nemůžu se soustředit na dílo, když musím luštit slova.

Devils_PIMP: Kdyby jí chyběly čárky mezi větami, tak neřeknu ani slovo. Kdyby tam měla špatně jedno nějaké i/y, řeknu budiž, naučí se. Ale třeba "perteto domě " nebo "před stavu" je boží!

Devils nějak měkne, zdá se.
To já ne. Už dlouho jsem se tak nezasmál. A například jen v anotaci jsem napočítal nejméně 10 chyb...

Erotika psaná ženou z pohledu muže?
líbí se mi: "zkušeně tápou"

jednou (ale výjimečně :-) ) souhlasím s kmotrovem

První dílo? Tak to by šlo. Moje námitky jdou hlavně dvojím směrem
1. Stavba povídky. Pominu to, že v první části jsem objevil nelogičnosti – jsou to neskutečné „vize“, kde logika může jít stranou. Co se mi ale nelíbí, je to, že povídka obsahuje spoustu nezodpovězených otázek a děj příliš letí. Chtělo by to zpomalit a čtenáři prozradit něco víc. Takhle to vypadá, jako bys nám předhodil kapitolu někde zprostředka románu. Nevím odkud, nevím, kam, nevím, proč. Důsledkem bude jistě zvětšení rozsahu, což povídce určitě neublíží.
2. Vyjádření myšlenek. Tady je vidět, že ti chybí „spisovatelské řemeslo“. Spousta vět, ačkoliv nejsou gramaticky špatně, jsou špatně ze stylistického hlediska. Špatně se čtou, protože čtenář automaticky předpokládá „něco“ a ty mu podstrčíš „něco jiného“. Abych neteoretizoval: „Dýchal zhluboka a jeho dech se pomalu začínal uklidňovat.“ Tohle souvětí obsahuje dvě nesouvisející myšlenky a) dýchá zhluboka a b) dech se mu uklidňuje. Ta druhé věta ale nepřímo říká, že měl dech „neklidný“ asi zrychlený díky námaze při boji. Chceš – li vyjádřit, že se dech zklidňoval, měla by první věta obsahovat myšlenku o zrychleném dech. Ne hlubokém (spíš naopak, hluboký nádech = pomalý). Dýchal zrychleně (lapal námahou po dechu….), ale jeho dech se pomalu zklidňoval. K začátku „dýchal zhluboka“ by patřilo „ale jeho dech se stával mělčí a mělčí…“
Nebo: „Hnědé vlasy, které byly hrubě zastřižené a jindy splývající až k ramenům, měl nyní rozcuchané a slepené potem.“ Opět souvětí. Nejprve říkáš, že měl jindy vlasy hrubé a délky k ramenům. Nyní je ovšem má – jiné… tj ne hrubé? Ne stejné délky? Ty ale navazuješ, že jsou zcuchané a slepené potem… to se ovšem nevylučuje s hrubostí a délkou!
„Tmavě hnědé oči mu žhnuly vzrušením, když vytrhl černou čepel z dračí hlavy.“ – vypadá to, jako by o extra vzrušovalo vytrhávat čepele z hlav mrtvých draků. Ty chceš ale říct, že „Tmavě hnědé oči mu ještě stále žhnuly vzrušením….“
„Zbraň měla zůstat v oku ještěra, ale teď sama vyklouzla z očního důlku.“ – jestliže zbraň vyklouzla až teď – tj. když je drak po smrti, tak v době boje v oku zůstala!!!!!! A splnila očekávání. Pokus se ty věty po sobě přečíst jako nezaujatý čtenář. Zapomeň, co jimi ty jako autor říct chceš, a soustřeď se na to, co doopravdy říkají, jak je čtenář může pochopit.

3. A na závěr - občas ti ujede gramatika. Třeba tuhle větu: „Proto Dujorové nenosili brnění a mohli ihned s každého poraženého nepřítele sežrat prsty pravé ruky.“ jsem pro změnu dlouho nechápal vůbec. Pak mi došlo, že je to „gramatická chybička“, která mění smysl myšlenky. Má být „z každého“, že.
Nebo „Vyděl matné obrysy postavy,“ vyděl je příkaz o dělení – vyděl dvě čísla. Kdežto „viděl“….

OK. Ty mi něco říkej o umění se vyjádřit!

4/5

GULI: A kdy myslíš, že jsem četl Piknik já? Řekl bych, že ještě o nějaký rok dřív...

GULI: Jak Saladin, tak jeho protivník, jsou ale jen figurky na šachovnici. Kdo ty šachy hraje?
Nepochybuj. Máloco na mě zapůsobilo tak, jako Piknik u cesty bratří Strugackých. Na Zemi byla oblast, dnes bychom asi řekli paranormálních jevů, která byla lidem nepochopitelná (nebezpečná, zakázaná). Podobenství bylo, že jsme jako mravenci, když objeví zbytky po pikniku – taky těžko pochopí, k čemu je paštika nebo otvírák.

taron: Mě to taky neoslovilo, stejně jako Bible, ale zajímalo mě, s čím mám tu čest. Někde mám z Koránu výpisky. Podívám se po nich.

taron: četla jsi korán? Jaká práva má muž a žena? No, je to vpoho, hlavně, když se věří...

GULI ale nepíše o svatbě. On je na pomezí komplimentu a trvalého vztahu.

Jednak to neplatí obecně - kolik válek vedli pro víru křesťané mezi sebou? A jednak, co když tu neúctu k člověku (ženě) máš přímo ve víře (Korán)?
A ještě před sto lety musela žena změnit víru (v rámci křesťanství) na manželovu, aby se mohla vdát.
A mě připadá šílený říct: je jedno v jakéího boha věří, hlavně že věří...

alexis: Takhle to myslíš?
Nezačínejte si žádný vztah, stačí komplimenty.

Mícháš dohromady dvě věci. „To je právě jinak-silou vůle potlačit myšlení nejde,vůle je taky myšlení,určitá část mysli tlačí na jinou,aby byla už konečně zticha,a to nemá žádný význam…“ – to, jak dospěješ do „nestandardního“ stavu, jestli silou vůle (chtění se setkat s bohem, pekelným soustředěním) nebo utlumením je nepodstatné. Důležité je, člověk, který dokáže „vykolejit“ svou mozkovou činnost, subjektivně zažívá různé mysticko-nábožensko-napřirozené stavy.
Jiná věc je, proč to dělat (hledat) a kam lze dojít. Osobně vidím odpověď na otázku PROč – protože to jde. Člověk zkouší všechno, co jde zkusit. Zvědavost, zvídavost, touha po neznámém… Zajímavější je otázka „výsledek,často o sobě objevíš věci,o kterých si neměl ani páru.“ Domnívám se, že tady je principielní omezení. Jeden subjekt může zkoumat jiný subjekt a (snad) si udržet objektivní odstup. Ale zkoumat sám sebe? Může neurochirurg operovat vlastní mozek? Domnívám se, že ne, že ty „věci, o kterých si neměl ani páru“ jsou jen subjektivní hodnocení subjektivně chápaných emocí a stavů, subjektivně navozených za cílem dozvědět se věci, o kterých nemám ani páru… Jinými slovy – jsem schopen se o sobě dozvědět prakticky cokoliv se dozvědět chci. Samozřejmě, že v tom hraje roli podvědomí a strachy…
Ano, pudy. Pokud potlačíš mysl = rozum, zůstanou pudy. Pouze věřící v nějakou formu nadpřirozena hledají nad vlastní myslí dotyk toho nadpřirozena – a k tomu je subjektivní vnímaní sama sebe docela ideální prostředí.

taron: GULI: Taky si myslím, že přejít do vzkazů není nutné - pokud nás LUKiO nevyhodí. Třeba i to někdo ještě přečte a obohatí diskuzi dalším názorem.

GULI: Víš, moje vysvětlení je jiné…
Lidský mozek se překvapivě dost podobá počítači. To, že ty silou vůle potlačíš myšlení (otázka je, zda to vůbec potlačit jde), tak utlumíš jednu poměrně malou oblast mozku. Ovšem nevypneš ho! Tuto oblast „přepneš“ na volnoběh, ale to neznamená, že neurony nekomunikují. Jenom místo „uspořádaného toku informací“ probíhá cosi chaotického, šum pozadí. Prostě uvedeš část mozku do nestandardního stavu. A z okolních částí sem můžou pronikat signály (kontrola orgánů, koncentrace cukru a tuku v krvi, teplotní rovnováha a tisíce dalších). Takže ty neurony, které normálně vyhodnocují myšlení, se ovšem snaží zpracovat ty nesmyslné informace, co jim přichází …. A to je to tvoje „ticho za tichem“, stav bez mysli… sféra čistého vědomí, které se „jen dotkneš“. Žádná mystika, šum pozadí.
Ale aby to nebylo taron líto, tak do podobného (nestandardního) stavu části mozku se lze dostat i při náboženských rituálech. Při velkém chtění (stavu mysli) dotknout se boží mysli, rozjímání či meditaci.

taron: jenže tam není dobro a zlo, ale dva hráči. Dobro a zlo jsou jen hodnocení jedné či druhé strany. Vysvětluje to lidské touhy, sny i... smysl života. Být hracími figurkami ve vysoké hře... takový Bůh - hráč by se choval přesně tak, jak to známe z reality. Vysvětluje to spoustu otázek- nenávist věřících vůči jiným vírám, důležitost víry v jakéhokoliv boha...
Minule jsi prohlásila, že moje povídky jsou formou modlity, tak jsem musel dát něco opačně laděného. :-)