Výjev

Chlapec stál celý potřísněný nazelenalou krví v prostorné místnosti, která byla obložena blyštivými drahokamy. Dýchal zhluboka a jeho dech se pomalu začínal uklidňovat. Hnědé vlasy, které byly hrubě zastřižené a jindy splývající až k ramenům, měl nyní rozcuchané a slepené potem. Tmavě hnědé oči mu žhnuly vzrušením, když vytrhl černou čepel z dračí hlavy. Sklonil se pro svojí druhou zbraň, krátkou dýku se zahnutou čepelí. Útok s ní se mu moc nepovedl. Zbraň měla zůstat v oku ještěra, ale teď sama vyklouzla z očního důlku. Naštvaně ji zvedl a zasunul do pochvy na zádech. Jeho černá tunika, která ho neomezovala v pohybu, mu přesně padla a nevydávala žádné člověku slyšitelné zvuky.
S mečem v ruce obcházel mrtvého ještěra, pod kterým se začala hromadit kaluž krve. Nejvíce vytékala ze čtyř smrtelných ran. První, která byla nejčerstvější, zela mezi očima na protáhlé hlavě s obrovskou tlamou. Další hluboká rána byla vedena napříč štíhlého krku a v useknutí hlavy meči zabránila pouze velmi tvrdá páteř. Zbylé dvě se nacházely v obrovském břiše. Jedna z nich, způsobená magií, seškvařila spodní část břicha a druhá zůstala v místě po jedné z mnoha končetin.
Chlapec obešel zbytky draka a kriticky si prohlédl potrhaný a umazaný plášť, který z něho monstrum během bitky strhlo a drželo v jednom pařátu. Parchant jeden, blesklo mu hlavou. Však dostal co proto. S těmito myšlenkami zasunul meč do pochvy. Kráčel pomalu k obrovskému křišťálovému schodišti na jehož vrcholu byla zlatá truhla, jeho cíl. Nevěděl co ho k ní táhne, ale věděl že jí musí otevřít.
U paty schodiště mu mysl zaplnil lomoz bitvy. Chlapec ztuhl, protože jasně slyšel křik ženy. Křičela. Křičela bolestí. Chlapce začali pohlcovat mrákoty, sesunul se na podlahu. Jeho mysl zaplňoval jediný a do srdce se zabodávající nářek. Nářek jeho matky. Bojoval s tím, ale cítil, že prohrává, nářek ho začínal ničit ze vnitř, napadal jeho srdce. Hoch po dlouhých měsících našel svoji slabinu a věděl že bude těžké se jí zbavit.
Zvuky odezněly stejně rychle, jako přišly. Rychle se uklidnil a vyškrábal se na nohy, setřel si pot z čela a automaticky pokračoval ve své cestě vzhůru. Čím byl blíže tím více ho pohlcovala zima. Truhla byla celá z ryzího zlata a posetá různými runami a ornamenty. Chlapce upoutaly překrásné výjevy z minulosti na kterých byli vyobrazeni draci vládnoucí všemu živému. Než došel na vršek, několikrát klopýtl a upadl. Byl stále trochu otřesen z hrůzného zážitku. Přistoupil k ní a pokusil se jí otevřít. Položil na ní ruce a zatlačil i přes rukavice z jemné, ale pevné kůže. Cítil, jak mu mrznou prsty. Ucukl a ustoupil o krok zpět, cítil že není něco v pořádku. Truhla se otevřela bez jediného zavrzání. V okamžiku ho pohltila tma, která byla řezavě chladná. Vykřikl a tasil meč, sekajíc po temnotě, která na něho začala doléhat. Cítil v uších pulzující bolest a slyšel mrazivý chechot, který se mu zařezával do těla.
Propadal se černo černou tmou. Jeho mysl se začala vyjasňovat a on cítil Klid. TOTO BUDE TVŮJ OSUD. TY MUSÍŠ PORAZIT A ZNIČIT ZLO. Zněl v jeho hlavě tvrdý, ale konejšivý hlas. Meč se mu rozplynul v rukou stejně jako oblečení. VYJEVIL JSEM TI KUS MOŽNÉ BUDOUCNOSTI. TVŮJ MISTR SI TĚ NAJDE. Po celém těle ho šimral příjemný chladný větřík. ALE NEJPRVE BUDEŠ MUSET PŘEŽÍT!
Z ničeho nic tmu protnul záblesk ostrého světla. Chlapec stál v zasněženém lesíku v teplém loveckém oblečení. V rukou třímal lovecký luk a mířil na obrovského černého vlka. Jak se zde ocitl vůbec netušil. Nepamatoval si co se událo před chvílí, jeho mozek byl zaplněn lovem. Byl lovec a hodlal se pomstít, nemohl si vzpomenout proč a za koho, ale věděl, že je to správné a že to musí udělat.
Dal šíp do tětivy a zamířil. Vlk byl k němu otočen zády, protože si snažil vytrhnout již jeden šíp, co našel svůj cíl a zarazil se mu do boku. Chlapec nevěděl jak se tam šíp dostal, ale nevadilo mu to. Zamířil a našlápl aby měl lepší výhled. Praskla pod ním větvička, která byla skrytá pod sněhem. Zaklel. Vlk se rychle otočil a zavrčel, upřel na chlapce svůj chladný pohled a začal kolem chlapce kroužit. Lovec si uvědomil že se v tomto okamžiku stává kořistí, začal pomalu ustupovat, ale nepřestával mířit na monstrum. Zvíře otevřelo tlamu plnou ostrých zubů a hadí jazyk se natáhl dopředu, aby zachytil pach kořisti. Z tlamy nevyšlo žádné zavrčení. Hoch ztuhl, ze chřtánu vlka vycházel lomoz bitvy a křik. Podlomila se mu kolena a začala se mu motat hlava. Slyšel znova křik své matky následovaný dutým nárazem čepele o dřevo. Žena umlkla. Chlapec začal naprázdno zvracet. Pohlédl na bestii, která před ním stála a smála se mu do obličeje. Z protáhlé tlamy vycházel pramínek krve. Krve jeho matky.
Chlapec vykřikl a s trhnutím se probral z noční můry do skutečného děsu. Všude kolem sebe slyšel zvuky bitvy, které prostoupily i do jeho snů. Nářek žen a dětí se mísil s křikem umírajících mužů bránících své rodiny. Nad tím vším vyseli vítězné skřeky neznámých bytostí. Rychle vstal z hromady sena, kam se ráno uvelebil aby nemusel pracovat a začal pomalu přecházet na druhou stranu stodoly, k vratům.
Než se k nim dostal prolétl střechou ohnivý výboj a zaryla se do míst, kde před okamžikem ležel. Upřeně hleděl na magické plameny, které žhnuly jen slabou září, ale obrovskou silou vše pohlcovaly. Přeskočily ze slámy na dřevěnou zeď budovy a rychle stoupaly vzhůru. Tak ho to vyděsilo, že si ani nevšiml stínu, vynořujícího se za jeho zády. Rána kterou utržil do ramene ho mrštila ke zdi. Zajíkl se bolestí, když ho stěna zastavila v letu a jako hadrovou panenku donutila svézt se k zemi. Při nárazu si bolestně pohmoždil žebra. Začala se mu před očima tvořit mlha. S vypětím všech sil se snažil udržet při smyslech. Vyděl matné obrysy postavy, která se k němu blížila a obemknula ho silnými pažemi. Vzpouzel se, ale stisk ještě více zesílil a donutil jej se podvolit. Byl veden ze šera budovy, ven na denní světlo.

***

Muž měl na sobě tmavě zelenou kápě a byl dobře ukryt v koruně stromu. Celé pozdní dopoledne sledoval severskou vesničku Lamri, která byla napadena krvelačnými Dujory. Tyto bytosti vypadaly skoro jako lidé, byly i stejně vysocí, ale měly dva páry očí a dvě tlamy. Jedna sloužila jen k dýchání a k vydávání skřeků a druhá, která byla umístěna na břiše, k přijímání potravy. Proto Dujorové nenosili brnění a mohli ihned s každého poraženého nepřítele sežrat prsty pravé ruky. Mysleli totiž že na ně přejde moc mrtvého a oni se stanou mnohem silnějšími. Většinou byli vyzbrojeni mečem nebo jedovým bičem, který i při letmém dotyku s pokožkou zabíjel.
Muž pozoroval dění na malém náměstíčku. Byl to plac mezi třemi velkými domy kam se vešlo až tři sta osob. Nyní se tam nacházela velká hromada mrtvol, skupina Dujorů a hlouček asi sedmi chlapců. Věděl proč tito chlapci přežili, protože porazili démona, který je měl za úkol zabít. Tím se dostali do skupiny těch, kteří měli rozšířit řady Dujorské armády. Mezi elitu.
Na plac vstoupil dujor, který držel v silných pažích hocha s hnědými vlasy. Postavil ho nedbale na zem a kopl ho mezi skupinu dujorů. Ti se rozestoupili do kruhu a začali tančit. Byl to rituální tanec sloužící k vyvolání démona pro nadcházející jatka. Chlapec byl ve strašném stavu a podle pozorovatele neměl ani moc sil. Na levém rameni mu krev prosakovala přes košili a zdálo se že má i něco s žebry, protože si zdravou rukou křečovitě svíral hrudník. Muž se těšil na nadcházející bitku, protože z chlapce i přes jeho zranění vycházela aura, kterou tak dlouho hledal.

***

Thar se stěží donutil kleknout. Levé rameno ho strašlivě pálilo a celá ruka mu ochromeně vysela podél těla. V mysli mu vířily obrázky hrůzných výjevů, které viděl při průchodu vesnicí. Jeho nevlastní otec umírající v mukách díky jedu z biče. Matka, která byla roznesena po celé zahradě. Spousta zohavených těl jeho kamarádů a příbuzných z matčiny strany. A všude spousta bytostí, které ohryzávaly mrtvá těla díky ústům na břiše.
Z proudu myšlenek ho vytrhl drsný nelidský hlas:„Ty muset bojovat, tady meč.“ Chlapec vzhlédl a kouknul se kolem sebe na ty strašlivé tvory, jak kolem tancují a zpívají nějaká nesmyslná slova. Tvořili dokonalý kruh a Tharovi začalo docházet, že je to provizorní bojová aréna. Vzal do zdravé ruky starý a opotřebovaný meč s velkými zuby, které tam nejspíše zůstaly díky jiné zbrani a pracně se vysoukal na nohy.
„Když vyhrát přidat k nim.“ Ukázal nejspíše šaman celého klanu, který na něj již dříve mluvil, na skupinku zničených chlapců. Thar mezi nimi poznal dobrého přítele, statného a silného syna vesnického kováře. Vypadal strašně, jeho pravý líc zdobila krvavá rána a zdálo se, že každou chvilkou omdlí. „Když prohrát přidat k nim.“ Dořekl šaman a ukázal za chlapce. Ten se otočil a uviděl obrovskou hromadu mrtvých těl. Na jeho vršku poznal tvář svého kamaráda se kterým si hrál již jako malý kluk. Byl trochu podsaditý a ve rvačkách vždy prohrával. Prohrál i svou nejdůležitější bitvu. Bitvu o svůj život.
Thara začala pohlcovat zuřivost, už měl toho všeho dost. Vzal meč a pracně se vyškrábal na nohy. V tom utichl zpěv a před chlapcem se objevila skoro stejně velká postava démona. Byl celý černý a měl jednoduchou lidskou postavu. Na hlavě měl obrovské rohy z temného plamene a strašlivé rudé oči, které přímo žadonily po krvi. Co však chlapce děsilo ze všeho nejvíce, byla obrovská zahnutá čepel, která duchu vyrůstala ze zápěstí.
Démon zaútočil z nenadání a tak brutální silou, že chlapec vykrýval jen údery a nezmohl se na žádný protiútok. Dlouho se jen kryl a vyčkával. Stvůra udělala zákeřný výpad na Tharovu hlavu, ale ten se v poslední chvíli sklonil a poprvé odpověděl seknutím zespoda. Rozetnul démonovy břicho a v setrvačnosti udělal piruetu. Strašlivé zařičení se rozeznělo po vesnici. Zastavil čepel démona, ale ten ho ještě nabral ohnivým rohem. Chlapec cítil pach škvařícího se masa, ale necítil žádnou bolest, zatím ne. Rozzuřeně odhodil démona a pevně sevřel meč. Vrhl se do smrtícího protiútoku, jeho čepel si nacházela správné cíle. Nejprve usekl démonovu ruku se zbraní a poté i obě nohy. Tančil překrásný a přesný tanec, tanec smrti.
Démon padl k zemi a s hlasitým syčením zmizel. Thar si únavou klekl na zem. Netušil kde se v něm vzala taková síla. Šaman na něho se strachem, ale i s údivem pohlédl. Něco řekl v rodném jazyce a kruh kolem chlapce začal pomalu tančit. Nechápal to, vždyť přece splnil, co mu řekli.
V samém středu se začala zhmotňovat další bytost, mnohem větší a strašlivější než před tím. Thar namáhavě vstal, odhodlaný zemřít v boji. Bestie, která před ním vyvstala, byla dvakrát vyšší. Dva páry dlouhých pařátů s obrovskými zahnutými drápy, chlapci podlomilo víru ve splnění výjevu v jeho snu. Stvůra se vznesla do vzduchu na velkých netopýřích křídlech a zůstala se vznášet mimo dosah Tharova meče. Z vlčí tlamy démonu odkapával namodralý plamen, když zvedl svůj meč a vydal se vstříc své smrti.

***

Muž schovaný na stromě pozoroval celou scénu v tichosti. Po hodné době se jeho obličej zachvěl. Vstal, zvednul svůj luk a toulec si přehodil přes rameno vedle meče. Zajímavé, pomyslel si. Z koruny stromu zmizel stejně rychle, jako se tam ráno objevil. To že tam někdo byl, věděl jen starý dub, v jehož větvích se osoba skryla. Ale ten mlčel a smutně přihlížel na dění ve vesnici.