Jako experiment se mi to líbí..., ale s čím to experimentuješ??

pešu: Možná uvidíme, ale nespoléhal bych na to. :-)

No prosím! Pořádná "filosoficko-náboženská" úvaha. Na většinu otázek si i sám odpovídáš. Jen si myslím, že by ses neměl tak snažit o obecnost. Jiné odpovědi ti dá věřící a jiné neznaboh. Pokud budu věřící, tak se budu "bát" posmrtného života - respktive toho, abych nebyl zatracen v "pekle". Jako bezvěrec se budu bát samotné smrti, protože pak NIC není, respektive každá (nečekaná) posmrtná existence je "lepší" než očekávané NIC.
Podobé je to i s tím "předživotem". Pokud přijmeš materialismus (vědomí coby duše bezvěrce vzniká až v mozku), nemáš problém. Pokud věříš v nesmrtelnou duši, musíš "vymyslet", co se s duší děje před narozením (a po smrti).
Ovšem volba mezi bezvěrectvím a vírou nemá oporu v žádném objektivním důkazu.
Pokud ale máme prvdu my, bezvěrci, a po smrti NIC není, tak veškerá náboženství jsou jsou ten největší podvod v dějinách lidstva. Smlova s Bohem o životě věčném je geniální podraz - na jedné straně celoživotní snaha, na druhé odměna až "po smrti" - v době (prostoru, čase), kdy nikdo žijící nemůže ověřit, jestli byla tato část smlouvy vůbec naplněna.

No, můj přízemní názor chlapa: ženská, která neví, co chce.
Ale já ženám nerozumím (ta moje si to myslí zcela určitě - a má vždycky pravdu), takže na mě nedej.

alexis: Já bych (subjektivní názor) jako upoutávku viděl spíš nějakou konkrétní scénu. Scénu, která by čtenáře zaujala - ptal by se jak to, že..., scénu, kde by se postava chovala typicky netypicky = typicky pro ni, ale netypicky obecně (chození venku pro upíra). Scénu s propracovanými dialogy (hlášky...). Prostě něco, co by mě (jako čtenáře) přimělo "shánět pokračování" - koupit knihu. Tohle je takové "prozrazení obsahu". Více méně si řeknu - další upírovština, jakých jsou v poslední době desítky. Ale možná, kdybych se začetl, vychutnal bych styl autorky...
A ještě - v tom, co jsi napsala (1637, město plné..., čerodějnice, upíři, láska, prokletí, nenávist..), je dost "materiálu" na několik románů... Jen je napsat. :-))

No, alexis, je to velkolepý plán... A určitá pochybnost (Yana) je na místě. Jestli dovolíš (a když ne tak taky :-) ) napíšu pár poznámek, které samozřejmě můžeš směle ignorovat. Pokud to výše je jen upoutávka (představení), tak budiž (bez nadšení), ale pokud o má být přímo úvod k sérii povídek, tak "prrr". Na těch několika řádcích je námět na celý román! Čtenář nemusí hned znát o upírech všechno! Postupné odhalování tajemství, vzpomínky, nebo propojení současnosti a minulosti.... Ovšem, bylo by dobré mít trochu jasnější představu o ději. Od první povídky si připravovat "pozici" pro děj o sto stránek (a deset povídek) pozdější...
Tož se snaž a já ti to budu "maximálně kritizovat".

taron: To se dělá? Smát se starému, napůl dementnímu člověku?

Paloma: jak, koukni na můj věk?! Koukni na můj! Jsem rád, že mě ještě vůbec něco napadá! I když je to smutný...

Boha jeho! Já nemůžu číst básně! Já jim nerozumím... A už vůbec je nesmím komentovat...
Někdy mi to prostě ale nedá... Mě napadají takový...(cenzurováno) , ale nemělo by to být v oddělení erotiky? Pravda, smutný erotiky?

I cedit se dá různě...

Kurňa! A mně pořád vytýkají že mám moc technický pohled, že nemám správný nadhled. Přitom mi tahle báseň v próze připadá jasá, chápu (doufám),co tím autorka chtěla říct.

Dobře se to četlo, snad jen dost matoucí je přechod od prvního odstavce psaného ve třetí osobě (vypravěč) ke zbytku v ich formě.

No, básně čtu málokdy - nerozumím jim, neoslovují mne. Komentáře k nim píšu zcela výjimečně.
Nevím, jestli má tahle báseň správný rým, ale ... oslovila mě epikou. "...visící bezmocně na svých pravdách" - ze života!

Dobrý! Musím to dát přečíst ženě - i když... po tolika letech.