bacha, diamant velmi snadno hoří..:)

Šup do skupiny psanci donaha :))

Pravda, rytmus pokulhává, ale jinak docela dobrý..:)

Toš sy davaj majsla, abýs přez hubajsna nedostál.

Už jsem se chtěla leknout, že na kometu se zapomnělo..:)

Dobrý nápad..:)

Ještě malá oprava.. Nové druhy vznikají.. Jen u vyšších živočichů je to proces velmi pomalý..

Rozhodně jsou nové druhy rostlin, předpokládám, že i hmyzu..

taron: Můj dědeček prý říkal, že Bůh člověk stvořil proto, aby se pobavil nad tím, jak to všechno okolo nebude chápat..:)

Krátce, sympatizuju s taron..

Vir, bakterie, buňka a nevím co, si neuvědomuje, že je živá, přesto je její priorita se rozmnožit.

Chm..

Jsem extremista, nebo taky se tomu teď říká - deep ecology..

A taky tvrdím, že kytky a zvířata jsou inteligentnější než člověk, ač se (prozatím) neumí člověku bránit..

Ptáci, ryby... s mapou v hlavě, zvířata předpovídající teploty v zimě, zvířata páchající sebevraždy, pokud dochází k přemnožení populace... A spousta jiných..

Rostliny, které si velmi rychle dokáží vytvořit mechanismy vůči patogenům (a o co se člověk složitě snaží k obrazu svému), rostliny, které mající různé tvary pylu a různé způsoby přenosu a jiné pro mě naprosto úžasné věci..

Čím déle přírodu studuju, čím déle je mi vysvětlována fyzika, tím víc VĚŘÍM..

Prosím, je toho tolik, co se ještě objevuje, s čím si vědci neví rady, tak neříkejme, že viry neví, že jsou živé.. Myšlení nemusí být vždy mozkem...

Vladan: Tohle už je na mě moc filozofie. Ale tak zcela amatérsky mě napadlo, že pokud je všechno tak relativní, tak snad ani nemá cenu dávat něčemu jméno..:)

Mimochodem, teď jsem si vzpomněla. Na prvák a hodiny literatury,kdy jsem svoji učitelku vytáčela tím, jak může někdo cizí rozebírat básně a přesně určovat jak kdo co myslel. A jak můžou vědět, že to básník myslel zrovna takto..:) A doteď mi to v pravdě není jasné..:)

.. prodíráme se hustníkem, zapadneme do bažin, s radostí pípneme kontrolu a občas ztratíme směr..

Jak v životě..:)

GULI: Takže jinak řečeno, všechny pocity, myšlenky, city se do určitého bodu prolínají..

Člověk něco obětuje z lásky pro toho druhého, aby získal vlastní uspokojení z toho, že uspokojil toho druhého..:)

Věřím na lásku mezi lidmi. Láska mezi dvěma lidmi, to může být, že si dva sednou, je jim spolu dobře. Přesto to může být ta závislost, jak si už zmínil.

Ale sama pro sebe mám důkaz, že láska člověka k člověku může být i, teď to použiju, nesobecká. Kdy se člověk, řekněme, obětuje pro druhého bez vlastního zisku.
Jsou to pro mě dárci krve a kostní dřeně. Neznám člověka, co by se tím chlubil. Za krev a dřeň se neplatí (za plazmu myslím, že ano). Je to pomoc. A není ta pomoc důkaz lásky, lásky člověka k člověku. A zase jsme u toho prolínání citů. Já dosáhnu vlastního uspokojení, když takto dokážu lásku.

A všechno, na co se jako lidé díváme, má dvě strany. Pokud budu chtít, budu vidět sklenici poloplnou. Vezmu to na svém příkladu. V rámci lásky jsem "obětovala" své zázemí, odstěhovala se o sto kiláků dál, od rodiny, přátel a přiznejme si to, taky od finančního zdroje. A někdo by taky mohl říct, ty jsi hloupá, mohla ses mít pořád jako v bavlnce, bez starostí. Já tvrdím, že je to velká životní zkušenost a že jsem se postavila (sice na dnešní dobu brzy) na vlastní nohy.

Kdo je sobec?
Rodiče, kteří mě neradi pouštěli?
Můj muž, za kterým jsem odešla?
Já, protože jsem od prvních chvil vztahu intuitivně tušila, že jednou půjdu a připravovala se na to?

Jsou věci, které se těžko hodnotí. Tohle je myslím jedna z nich. Kde jsou hranice obětování, lásky, sobectví a taky nenávisti..

A jak si představuješ sobectví? :)

black.heart: Já su malý pán. Aktivně jsem běhala chvíli, ale pasivně jsem v tom už pět let. Nucená do tréninků dětí a teď si děláme dokonce vlastní oddíl..:D

Ten orientační běh mě též zajímá..;)

To jsem velmi ráda, že jsem zapadla do škatule - svobodně miluji. :)
Pro mě je láska z velké části o toleranci, z obou stran. A vždycky říkám, že jsem nebyla nikdy svobodnější než v manželství.

Jen přemýšlím, kam zařadit kupříkladu týrané manželky/ manžele. Svého partnera, který je trápí, neopustí. Ať už jsou mláceni, partner pije, je gambler. V okolí jsem měla dva případy, kdy se ženy svých mužů i přes tyto okolnosti držely zuby nehty. Ale, za to, když se jeden (jiný) dostal na vozíček nehodou, žena si neváhala sbalit kufry. A přitom vypadali v pohodě..

Láska k dětem. chybí ti tam SLEPÁ láska k dětem..:) A člověk, tedy aspoň myslím, který se od začátku bude na svět tvářit tak, jak je plný nemocí a hnusu, sem děti na svět nepřivede. Znám hodně holek, které děti mít nehodlají. My ostatní smrtelníci, co se na svět díváme pozitivně, vidíme i jiné krásy na světe, díky kterým stojí za to žít. Člověk je na tom navíc dobře, nemá svého přirozeného predátora narozdíl od zvířat, že? :) Ale my se doma netajíme tím, že chceme svoje následovníky, tedy samozřejmě jde o zachování druhu, nebo spíš rodu..

A ještě dodatek. Osobně myslím, že se v dnešní době se slovem láska příliš habá. Na slova lásky člověk narazí všude až to přestává mít kouzlo a pak člověk neví, kde je pravda, co je správně láska.

Haha, fakt dobré...:D

Positivé.

Ano, už se těším, jak budeme mít moře, juchů.. Vytáhnu zase šnorchla..

Chtěla jsem si přečíst krásně zamilovanou úvahu.. Toto mě nadchlo. Gratuluji k velké prožité lásce..:)

No moment, abych mohla číst dílo, musím si přečíst, co jsi psal dřív? Reaguji snad na toto, ne?

"Jsem jen depresivní psanec"
Když to tady tak čtu, tak sem patříš víc, než myslíš.. Do stáda...

"Nedobře se na to díváš, Veverko. Národu se má vyjet na pomoc, když je mu nejhůře. Tak zní zákon hory."

Než se v tom pitvat, máš se v řece vykoupat nahambato a vyčistit si hlavu..