taron: buď je to metafora, nebo je mi blbě... možná je v tom také zapletená celková duševní nepohoda

Mlčenlivý: he, neber mě vážně... jenom jsem si hrál.... na druhou stranu, když člověk umře, nastane pro něj vlastně konec světa, takže by se to mohlo vztahovat jen na mě

taron: kdo ví, jestli si zasloužím být tím oblíbencem, heh

děkuju vám za komentáře

děkuju vám za komentáře.
Je to podle úhlu pohledu - úhel se může měnit, ale celkově je jedno, co člověk vidí... prostě něco vidí. Naopak názory se mění

občas přemýšlím, že nevstanu...
básnička se mi líbí

jó, ta příroda... zachovalý skanzen devadesátých let s dnešními reáliemi aneb kde domov můj, he

líbí se mi...připomíná mi přeskakování potoků, zarostlé zahrady a jaro

jestli je tohle tak strašně zvrhlé, tak jsem kapitální perverzák:)

někdy se chvíle mění ve věčnost... chvíle má trvat by asi neměla trvat roky. Snít a věřit je težké, když se nic nedaří a každý sen je jen nesplnitelným přáním.
Básnička je hezká

...ne a ne a ne
...ale jo
...ale neee!

nó, taky bych nejradši lákal, jenže spíš straším, he

líbí se mi, jak píšeš o srdci... je to snivé a hravé (a trošku smutné, zdá se mi)

oj, kéž by tak bylo všechno jinak, bylo by mi hned líp....
básnička je hezká a nabádá čtenáře k přemýšlení

vím to až moc dobře... proto ji můžu definovat

láska neexistuje, to slovo je jenom synonymum pro autosugesci...
a ten cit je jen zbytečný

chtít je málo... někdo takové věci nikdy nepozná, ale nejhůř je na tom ten člověk, který je poznal jen jednou a pak už mu to není souzeno (to je ta věčná samota)
není nic horšího

škoda, že ani ty inzeráty nefungují

nikdy nedojdou všechny city.... škoda

děkuju vám za komentáře