30.05.2012 17 1276(26) 0 |
Poustevníkem v srdci tvém
Tulákem svým životem
Labyrintem v sobě bloudím
Bloudím, loudím, odsoudím se
Běžím, ležím, nevzdávám se
Toulám se, toulám
Cesta zpět není?
Hledám a nacházím
Co? Jen své snění!
V moři hoře námořníkem
Sama sobě protivníkem
Chaos, zmatek, posedlosti
Deformace osobnosti
Můj život je jenom k zlosti!
Chci přemoci sama sebe
Už vím! Potřebuji Tebe!
Našla jsem krajinu pustou a vyprahlou
Obklopuje mě zcela
Hledám v ní slunce, vodu, vítr
Zmítám se, utéct chci, celá
Mobilizace
Tulákem svým životem
Labyrintem v sobě bloudím
Bloudím, loudím, odsoudím se
Běžím, ležím, nevzdávám se
Toulám se, toulám
Cesta zpět není?
Hledám a nacházím
Co? Jen své snění!
V moři hoře námořníkem
Sama sobě protivníkem
Chaos, zmatek, posedlosti
Deformace osobnosti
Můj život je jenom k zlosti!
Chci přemoci sama sebe
Už vím! Potřebuji Tebe!
Našla jsem krajinu pustou a vyprahlou
Obklopuje mě zcela
Hledám v ní slunce, vodu, vítr
Zmítám se, utéct chci, celá
Mobilizace
30.05.2012 - 23:23
Nevím, co napsat... líbí se mi a chci ji nějak okomentovat, tak si ji čtu stále dokola a stále nenacházím slov... (Je úžasná)
30.05.2012 - 22:30
nejsou to pitomé básničky Yani, jsou krásné, včetně této :) kniha nás, a já otevřu ji zas :)
30.05.2012 - 14:49
Ano..tvá báseň je jiná , ale myslím , že opravdu mají hodně společného...snad..snad tu touhu :)))
30.05.2012 - 12:25
Každý jsme tulákem ve svých snech, ve svých tužbách, ve svém těle. Napsala´s to hezky, řekl bych, že skvěle.
30.05.2012 - 10:13
puero:Překonal ses, díky ti. Já nechci utéct, vlastně není kam je mi tu dobře, ale...Já jsem vše co udělám vložila do toho posledního slůvka a já tu bitvu vyhraju. Já nechci být ostrov na pustém moři, v mém jádru sopka věčně hoří....Možná že vlivem litosféry, lépe by bylo s pevninou se spojit, lákám a vábím, pojď se pro mně projít...No prostě občas mam takový stavy. Je mi smutno, připadám si sama, je mi ze mě nanic a mam ty pitomý básničky jenom.
30.05.2012 - 09:56
Nešlo nic nenapsat: když bych si představil tvou báseň jako citron a mačkal ji, aby odtekla šťáva příběhu a pocitů, které vyvolává, tak aby zbyla jen slupka těch základních obrazů, které obsahuje, zbyde mi obraz ostrova který sis vyhlédla po dlouhé mořeplavbě který hodláš jako RObinzonka probádat a osídlit. Přizpůsobit si ho svým potřebám a každou jeho přirozenou vzpouru potlačíš, nebo najdeš kompromis, který bude pro tebe i ten ostrov symbioticky vhodným. Kolem sebe budeš mít pořád to moře hořkostí, které bude jediným nezbytným procesem, který budeš muset absolvovat pokaždé, když se pokusíš svůj vysněný ostrov opustit a najít si jiný, ale jistotu, že tu další cestu po moři přežiješ, nemáš. Chceš opravdu utéct?
Wau, to jsem se překonal. Opravdu tam píšeš o tomhle?
Wau, to jsem se překonal. Opravdu tam píšeš o tomhle?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Útěk : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jsem z Marsu
Předchozí dílo autora : Mé všechno