Zakopnout a vstát

taron: moc hezky jsi to napsala, je štěstí a radost mít takové přátelé, kamarády, kteří ruce nabídnou :) už jen ta snaha..kdesi jsem četla že nemáme nikomu říkat své problémy, protože 20% lidí je to jedno a 80% lidí jsou rádi, že je máme..zaujalo mě to, ale nesouhlasím s tím...vždy má člověk nějakého blízkého, i tady na psancich sdílíme duše :)

Yana: tak to mě moc těší, děkuji ti:-) čeká nás ještě mnoho děl :-)

Nina93: štiler: děkuji :)

Mlčenlivý: Jde i o to ..kdo nám pomůže...kdo natáhne ruce, pravda je..zavisí na nás jestli ty ruce přijměme..., ale už jenom to gesto je nádherné...tam dole většina z nás i medituje a rozmýšlí se , kam dál a jak dál...to je ta nádhera v té básni , co Makyna zachytila ....

Já prostě dneska nad vašimi básněmi žasnu......
Všechny mi udělaly zatím radost...prostě paráda..ještě, že jsu na Psancích ..aspoň mám zase o čem přemýšlet :))))

"Život je jak domeček z karet, vždy přijde nemkdo/něco, co ho zboří a je jen na nás začneme-li opět stavět nebo jestli necháme karty ležet" (H. Poilot)

Líbí moc. Tvý dílka vždycky nutí k zamyšlení. To tě u mě charakterizuje. No přemýšlím kolik lidí mně a kolika lidem já jsem pomohla a ukázala ten správný směr a dala ten důvod proč jít dál.

Moc pěkný :)

občas přemýšlím, že nevstanu...
básnička se mi líbí