Představ si, zatím vnitřním zrakem,
jaký život chceš jednou žít,
v němž smutky své brát budeš hákem
a jenom slunce v duši mít!

Zaplň srdce budoucí láskou,
květiny zahrň do svých snů,
usmívej se a budeš kráskou,
pro kterou každý muž chce žít!

Co bylo, už je minulostí,
tou moudrý člověk nežije,
čti správně v knize přítomnosti,
ať budoucnost se rozvije...
:-)))

P.S.

I když dnešek i hořce chutná,
zítra již sladký bude zas,
víra ve štěstí, ta je nutná,
pak touhou zavoní Tvůj čas...
:-D

Nebásník:
Vidím, že i v tobě se skrývá
dušička hodně přemýšlivá,
nejen láskou živ člověk je,
ale i tím, s čím bojuje!
:-)

Ještě mne k sobě přitiskni,
chci dýchat vůni štěstí,
chvíli jen ať má duše sní,
naposled snad smím kvésti...

Ještě tu hořím plamenem,
co spaluje nás oba,
já Tebe skrývám v srdci svém,
krásná to Lásky doba...
:-)

Ač ještě trochu mrholí,
Slunce již usmívá se,
co bylo, jednou přebolí,
dnes svět již hezčí zdá se.

Tak zkus se zase usmívat,
smích každé tváři sluší,
smíška má Osud více rád,
a smích hřeje i v duši!

Neroň víc slzy krvavé,
pod úsměvem skryj rány,
ať smutek navždy uplave
v daleké oceány...

Buď duše Tvá jak lampion,
byť s dortovou jen svíčkou,
pak rád zas políbí Tě On
a nejen pod třešničkou...
:-)

Líbí se mi to Tvé optimistické odhodlání, i když veršíky naznačují, že Tvůj život třeba není vždy procházka růžovou zahradou...Ale čí je? :-)))

Jsem odkojen filmovými Básníky a zrozen na Štěpánka, tak mne hned napadaly varianty, kde místo "možná" zaznělo mi "snad"...:-)
Jj, občas člověk potřebuje sám sobě najít důvod, proč tady dále být či proč se ještě pokoušet o změnu.

Snad pro ty oči,
co se chtějí smát,
snad pro ta slova,
která umí hřát,
snad pro tu lásku,
prokřehlou u vrat...

Vítej mezi psanci!:-P

Ulicí kráčíš v zadumání,
ve větru vlas se třepetá,
co skrývá noc, ty nemáš zdání,
minulost v mysli rozkvétá...

Vzpomínky na to, co jsi četla,
zaslechla, film cos viděla,
ryk bojů poblíže bran Pekla,
kdy chví se duše omšelá...

Mysl se z minulosti vrací,
hodiny věže odbíjí
čas, kdy se v hnízdech budí ptáci,
jitro má z růží košili...

Miluješ rána plná ticha,
kdy noc se se dnem střídá zas,
člověk okouzlen sotva dýchá,
přál by si zastavit teď čas...

*****************************
Jak píše Zamila,
cos v sobě skrýváš asi,
obraznost spanilá
a letmý dotek krásy,

ještě to uzrát nech,
rozmlouvej s klávesami
(než zklidní se tvůj dech!),
pak verše přijdou samy...
:-)














(až sklidní se tvůj dech)

korálek: Děkuji! Pokud evokuje libé představy je to snad jen dobře! Tohle jsem původně stvořil na jeden zátah jako vyžádaný komentík kdesi jinde. A po drobné úpravě předposlední sloky jsem to vložil i sem jako protipól té předminulé, vyznívající trochu smutně. Ale jaro je už za dveřmi, tak proč truchlit? :-)

Nebásník: Díky! Vítej na mé stránce a pokud ti můj poněkud archaický styl psaní sedne, nahlédni i na další dílka, v hlavníc i v zápiscích...:-)

A42: Rituál? Možná ano, ale ne aztécký! I když jeho význam není menší...:-)

ŽblaBuňka:
A dívky v ulicích
se brzy roztančí,
ta nádhera, ten smích,
až srdce rozjančí!

Snad dál zas budu psát,
jako bych jinoch byl,
že bláznivě mám rád
mnohou z těch krásných vil.

A krása bude kvést
v každičkém veršíku,
na prahu mnohých cest,
tak plných milníků...

Díky za milé povzbuzení, příteli! Jj, ono to zase časem půjde a třeba i nějaká z těch krásných vil zavítá zas i na mé stránky...:-)))

princeznacarodejkaZ: Díky! Však mne znáš...Tady jsem to tak nějak rychle shrnul. Kdo ví, kolik času mi ještě zbývá? :-P

annaav: Díky! Proč bych taky teď, na stará kolena lhal? :-)

Eleanthir: Díky! Jj, kdysi jsem míval docela rychlé nohy a ve škole jsem vyhrál padesátku! Později jsem se stal vytrvalejší a dokonce zkusil Jarní a Podzimní běh Homolkou (na 4 000m)
:-D

korálek: Díky! Jsem rád, že se Ti to líbí, i když to je bezmála deset let staré...:-)

kalinka: Děkuji, Kalinko!
Romantik jsem až na půdu,
jiný nechci být snad,
kráčím vstříc svému osudu
a na svět chci se smát.
:-)

korálek:
Snad šestka padne a přinese Ti štěstí,
v noci i za dne zkoušíš s city hrát,
každý z nás jednou stojí na rozcestí
a touží se tou cestou srdce dát...
:-*

Amelie M.: Zřejmě ne! :-P

Amelie M.: Tak to se tedy omlouvám za omyl! Nějak jsem si vsugeroval, že jsi z menšího města a tam moc vináren nebývá. Ale vinárně bych i já dal přednost! :-)

Amelie M.: Když já nevím, jak se to sem vkládá! A nejsem taková pěvecká hvězda jako Ty, ošlehaná hospodskými ventilátory! I když musím uznat, že jsi zpívala hezky, bylo poznat, že to táhneš...:-)

Amelie M.: Děkuji, Amálko! Víš, že se to dá i zpívat? Vlastně jsem měl napřed melodii...:-)