Zima už se pomalu loučí, dle hvězd již vlastně Jaro je, pár veršů mých budiž tou loučí, co duši světlem zaleje!
přidáno 11.03.2017
hodnoceno 2
čteno 1173(12)
posláno 0
Rozval ten oltář Boha smutku,
veselé bůžky uctívej,
vím, život není bez zármutku,
však umí bejt i veselej!

Tak ber si z něj to úsměvnější,
nad smutky mávni rukou jen,
nakrátko jsme na svět vezdejší
přišli, tak ať to užijem!

Když depka na kafíčko přijde,
vyslechni, co má na srdci
a pak, když dveřmi opět vyjde,
zas usmívej se, krásně sni...

Toť recept je, jak špetku štěstí
získat v tom světě podivném...
Tož vzchop se, zatni svoje pěsti!
Uvidíš, zas Ti bude Hej!

přidáno 12.03.2017 - 21:50
A42: Rituál? Možná ano, ale ne aztécký! I když jeho význam není menší...:-)
přidáno 12.03.2017 - 09:59
Když jsem viděla ten název, představila jsem si třeba nějaký aztécký rituál. ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozval ten oltář Boha smutku! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Obloha amforou se klene...
Předchozí dílo autora : Kam ztrácí se chuť psát i číst?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming