Ulice

shane: Tvá báseň k duši mé potichu promlouvá,
krásná a spanilá, jak andělský chór.
Pochvala srdce se právě teď dotýká,
děkuji velice, vážím si mnoho,
vyznamenání toho.

Nemůžeš zastínit Nebásníka,
který své první básně teď skládá.
Velice si cením pochvaly BÁSNÍKA,
verše tvé mám moc ráda.

Ulicí kráčíš v zadumání,
ve větru vlas se třepetá,
co skrývá noc, ty nemáš zdání,
minulost v mysli rozkvétá...

Vzpomínky na to, co jsi četla,
zaslechla, film cos viděla,
ryk bojů poblíže bran Pekla,
kdy chví se duše omšelá...

Mysl se z minulosti vrací,
hodiny věže odbíjí
čas, kdy se v hnízdech budí ptáci,
jitro má z růží košili...

Miluješ rána plná ticha,
kdy noc se se dnem střídá zas,
člověk okouzlen sotva dýchá,
přál by si zastavit teď čas...

*****************************
Jak píše Zamila,
cos v sobě skrýváš asi,
obraznost spanilá
a letmý dotek krásy,

ještě to uzrát nech,
rozmlouvej s klávesami
(než zklidní se tvůj dech!),
pak verše přijdou samy...
:-)














(až sklidní se tvůj dech)

Něco v Tobě je, jen tu reprodukci ještě dopilovat ... Ale hezké pasáže :-)

Pekne opísaný zážitok.