taron: Samozřejmě, že nejvíc při tom psaní jsem myslela na tebe a na puera, opravdu jsem netušila zda to není ode mě, ateisty neposkvrněného vírou drzost, tohle napsat. Ale takhle to teď mám. To není, že bych za každou cenu se změnila, to je kompromis, hledání, to je o tom obzoru, o kterém jsme mluvili. Obzor jsou pro tebe meze světa, před moudrostí tvou jen blázen smeká......Já hledám co je za obzorem.....

najifka: Děkuji, já fakt si nebyla jistá, zda tím někoho neurazím, tak jak je vidět chápeš to tak, jak jsem to myslela, díky

Ano, moc povedené

DDD: Právě, já nevim, ale ironie, to jsem nechtěla aby to tak vyznělo, z úcty k věřícím

Pěkná básnička, trochu sebetrýznivá, ale moc líbí

To si moc hezky vyjádřila (-: Jdu zalévat, hnojit, kypřit někdy taky ořu.

Hledám v tom dílku metaforu,
není snad, pak Žblabuňka
létá nahoru a dolů.
A zloděj křičí chyťte zloděje
Hlavně že příteli ti dobře je!

Je den jak noc a noc jak den,
pak smutek zbývá tobě jen
Však vím je to jen báseň,
přesto z ní chvilku tíseň

Pro sebevraha rada drahá
On odvážný a přesto váhá
Ať zkusí se vžít do reálie
že skočí ten, koho miluje

Jasně, že když čtu tak přemýšlím nad tím jak to asi bude pokračovat, po pravdě u Alexis jsem aspoň prvně narazila, příběh se vyvíjí úplně jinak( myslím V zajetí času) a to mám ráda, překvapivé zvraty. Konečně zase čtu, nějak jsem teď nestíhala.

A zpijeme se do němoty
Poztrácely se nám noty
Možná jednou je najdeme
Pak šťastni ódu zapějeme

Mám to tak ráda, pár slov a mnoho v nich

Ztotožňuji se s komenty pode mnou, a navíc ta báseň jakoby graduje k té samotě a je nádherná.

Já jsem se pobavila

Plav, plav a dýchej
Neutop se!
Ve všem tom hnusu světa
Ať po člověku, po tvém srdci
Díky Nim není Veta

Taky se mi líbí (-:

Mě vždycky Homérovo dílka prostě pobaví, já tam necítim absolutně žádný životní tápání, já tam čtu drsný, realistický pojetí života, nepřikrášlený a hodnotný. Jasně možná má občas problém s holkou a občas problém sám se sebou, kdo to nemá. Ale neni to žádný zoufalec, nebo zkrachovalec, naopak je to pro mě požitkář. On totiž má jasno. Já tam prostě čtu jeho vnímání života získaný z jeho vlastních zkušeností, ale taky jeho pozorovacím talentem. On si nic nepřikrášluje, neheká, on ŽIJE a KOUKÁ kolem sebe. Tak to prostě vnímam já, když čtu jeho díla a usmívam se nad nimi jako jelito a pokyvuju hlavou.

Nebuď netrpělivá, podívej, buď pozitivní, třeba tvá múza tě poslední dobou navštěvuje pravidelně. A mám dojem že je hodně inspirativní, píšeš moc zajímavé věci. A kdyby bylo vše jinak tak bys třeba nepsala.

A víš co jsem si vybavila já. Starou knížku pohádek, kterou jsem měla po mamince. Byla tam pohádka o Michelínkovi, o chodící panence a taky o hvězdiččce která spadla na zem. Nádherné obrázky a ta hvězdička, která se v sobě shlížela v hladině rybníka až spadla na zem, dodnes vidím ty obrázky. Ptáčkové jí potom pomáhali na oblohu. Ale to byla tuze smutná hvězdička, asi tak jako ty když se ti ztratila ta veselá. Ta básnička je krásná. Ten závěr je jistě nadnesený, nemusíš se s ním ztotožňovat. Je to prostě básnička.

Zní krásně, mám pocit že se často objevuje v tvých básních řeka