 20.05.2012 7 1159(15) 0 |
V žilách bez krve proudí jen víno,
Neronet vyzve tak srdce k čardáši,
těžko pak na hrudi, kamene, hlíno,
rácio vypnuté, rozmleté na kaši.
Motám se tichounce deštěm po kraji,
někdy zas nevím, co počít si se sebou,
než moje stesky opadnou a dozrají,
cítit jak dřív, se stejnou vervou.
Prastaré smutky, co léčím je zas,
se během let hromadí a vážou,
znovu teď chystají opilý hodokvas,
zhmotní se, usmějí, do mašle svážou.
Vytvářet pro lidi, pro sebe iluze,
že někdo tě pochopí, vnímá svět totožně,
veškeré snahy vyznějí uboze,
ač krásné je uvěřit v nemožné nemožně.
Zapomenout na hodinu na co se nesmí,
že jediná moje je jistota,
v dálce tak pomalu dohoří, nesní,
zbudu tu já a zbude tu SAMOTA.
Neronet vyzve tak srdce k čardáši,
těžko pak na hrudi, kamene, hlíno,
rácio vypnuté, rozmleté na kaši.
Motám se tichounce deštěm po kraji,
někdy zas nevím, co počít si se sebou,
než moje stesky opadnou a dozrají,
cítit jak dřív, se stejnou vervou.
Prastaré smutky, co léčím je zas,
se během let hromadí a vážou,
znovu teď chystají opilý hodokvas,
zhmotní se, usmějí, do mašle svážou.
Vytvářet pro lidi, pro sebe iluze,
že někdo tě pochopí, vnímá svět totožně,
veškeré snahy vyznějí uboze,
ač krásné je uvěřit v nemožné nemožně.
Zapomenout na hodinu na co se nesmí,
že jediná moje je jistota,
v dálce tak pomalu dohoří, nesní,
zbudu tu já a zbude tu SAMOTA.
21.05.2012 - 09:49Ztotožňuji se s komenty pode mnou, a navíc ta báseň jakoby graduje k té samotě a je nádherná.
21.05.2012 - 08:38děkuji komentujícím....hlavně je to VZPOMÍNKA na smutek :), tudíž jedno velké ano Puerovi - je cosi podivně krásného na všech těch smutcích... mrtvolou nejsem hlavně díky básním, to nejpalčivější je tak včas vyneseno ven. Jsem vděčná za každý další den.
20.05.2012 - 18:19puero: mě to právě přesně připomnělo ten tvůj příměr ze srazu o tom, že všichni jste mrtvoly
ten konec, ten je silný! líbí se mi to.
ten konec, ten je silný! líbí se mi to.
20.05.2012 - 13:21Celou dobu, co jsi seděla na srazu vedle mě, jsem si říkal, že tohle je úplná Amélie z Montmártru. Vzhledově i založením. A uvědomuju si, jak neslučitelný je můj pohled na smysl života (nebo spíš nesmysl) a moje ,,Všichni jste mrtvoly" s tvým melancholickým prociťováním. Ta básnička to říká jasně: je cosi krásného na všech těch smutcích.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
VZPOMÍNKA NA SMUTEK : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : EXISTOVAT
Předchozí dílo autora : NEKLID
