fakt je, že to žádným způsobem nepůsobí jako poezie, ale fakt je, že kostnice mě taky fascinuje

povedené, pobavilo (-:

to je smutné...

moc hezký závěr

hezky se mi čte tvoje báseň, taková melodická, asi jsem zabedněná moc ji nechápu, asi se vázala ke konkrétní situaci?

celý život hledáme smysl života....nádherné zamyšlení

dobrý název a musím vyzdvihnout opravdu pravdivý obsah, jo a doporučuju číst jako rapový text, je tam taková zvláštní rytmika, dokud jsem na to nepřišla tak se mi styl moc nelíbil, ale takhle jo, je to rap ()-:

ano, často se to čeho se na nás dopustí v dětství projeví až když jsme dospělí, ani nevíme kde máme hledat vysvětlení pro fobie, úzkosti, deprese... ano, většinou je to v dětství, nedostatkem lásky, pochopení, podpory. Ale pozor, ti vychovávající jsou někdy sami oběťmi, tak co teď s tím, začarovaný kruh. Přeji mnoho pozitivních zážitků, jo, líbí se mi ta básnička, její obsah.

že jsou tvá díla naprosto originální, jsou v nich obraty které čtu několikrát dokola, to je prostě fakt. Ale obsah těch děl to je něco neskutečného, kde se to bere v bytosti této básnířky? Tahle je bolavá až sem, každá řádka, každá sloka, nic co by bylo navíc a už ten název a nápaditost to je teda něco. Navíc tady se dá číst hodně mezi řádky, nechci pitvat tvoji bolest. Úžasné.

Mamka: ono to stejně nějak nejde (-:

Krásná skoro úvaha, píšeš jak jinak když jsi nejmladší, věř, že totéž jsem si myslívala já jako nejstarší ze sourozenců, to jen tak mimochodem. Jinak s těmi jablíčky to je úžasný nápad a co já jako matka. Hlavně ať jsou mé děti zdravé a šťastné, ostatně "jablko nepadá daleko od stromu" z každého jejich gesta, jejich vzletů, pádů, podoby, schopností, i neschopností. Vždyť jsou celí my. Já a nebo můj muž. Jako rodiče musíme být hlavně soudní. Vždyť ani ta jabloňka není dokonalá. Já ti děkuji, občas zapomenu a nadávám na ty svoje dětičky....

myslím že bych podobný dopis mohla kdysi k osmnáctinám dostat i já, je takový povzbuzující, motivující, vlastně možná jsem podobný i dostala, přesto a to je naprosto demotivující pro tebe, celý život tápu, občas si myslím že jsem skvělá a občas mám pocity které mi nikdo nemusí závidět, no ale ani v tom dopise to nevyznívá jednoznačně, čti si ho tedy denně, jako nějakou modlitbu, to abys opravdu měla plnou hlavu toho jak jsi jedinečná, je to milé, ať už jsi to napsala ty, nebo babička

zase schazuješ svoji básničku už v anotaci, je to nějaká lidská zrůda?, nebo se jedná o metaforu kterou jsem neprokoukla, nějak mi nesedí poslední řádka poslední sloky, nebo ji nechápu, ale ta básnička se mi líbí, akorát bych nechtěla být ona, i když ona to má asi jednoduché, je spokojená sama se sebou

líbí se mi když píšeš tímhle stylem, vnímám erotický podtext, ale vnímám i určitou odtažitost, jakoby nebylo cosi naplněno, nebo nějaké zklamání

chce ji číst pomalu, nehledat melodii a rýmy, ale ty skryté emoce, bohužel smrt patří k životu, asi popisuje co oipravdu teď prožíváš, je mi to líto (-:

(-: i to se stává

(-:

jo, potěšila mě a zahřála(-:

doslova se mi oči zalily slzami )-:

je to taková blbůstka ale vskutku milá(-: