přidáno 15.05.2013
hodnoceno 10
čteno 1237(13)
posláno 0
Jak motýl životem prolétám,
Hned jsem tu, hned zas tam.

Při tom pomalu ztrácím
ze svých křídel pel.
Bojím se zastavit,
bojím se abych doletěl.

Marně však pátrám
kde je můj cíl.
Že by se v touhách,
a přáních mých vytratil?

Ne, je někde tam,
v mlhavé dáli,
možná ten černý bod,
možná, že slunce, co tolik pálí …

---

Jak motýl životem prolétám,
Vlastně už -
už dávno nejsem tu,
ale zdaleka ještě ne
ani tam.
přidáno 11.06.2013 - 13:51
Zajímavá :-)
přidáno 16.05.2013 - 21:25
... možná je dobře, že hledáme, kdyby jsme ho našli, třebas by ten smysl ztratil smys ... ;o))l
přidáno 16.05.2013 - 21:18
Mamka: už se stalo,
květ vykvetl, plody dal,
a ty plody, plodí plody dál ...
přidáno 16.05.2013 - 21:11
rakůvka: taron: díky za pochvalu
přidáno 16.05.2013 - 21:09
PrimaDen:
na pana Karafiáta jsem při psaní ani nepomyslel, ale když tak o tom mluvíš ...
přidáno 16.05.2013 - 20:32
celý život hledáme smysl života....nádherné zamyšlení
přidáno 16.05.2013 - 19:46
A co kdyby sis...vzal do hlavy,
že lítat z kytky na kytku už tě nebaví.
Tak rozhodni se hned
pro nejkrásnější květ....
přidáno 16.05.2013 - 14:53
První verš se mi líbí asi nejvíc. Dokonalý popis :)
přidáno 16.05.2013 - 12:55
jejda ta je krásná...
"Že by se v touhách,
a přáních mých vytratil?"

a závěr, ten je grandiózní :)
přidáno 16.05.2013 - 09:42
moc hezké........zrovínka včera jsem viděla Večerníček o Broučcích ( Karafiát)...tak se mi malounko s tvými verši spojil:-)
Asi možná víš v čem....a tak...................

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak motýl : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Slunce zhaslo
Předchozí dílo autora : Růže

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming