nádherně sugestivní báseň...jak je to jednoduché a přitom složité, všechno...začátek básně vytvořil obraz který mě provedl celou básní, vidím toho nočního opeřence, je tajemný, tichý, velký...

kmotrov: víš co, je pravda že u někoho bychom si ty verše přečetli a obdivně bychom tleskali a naší Taron si dovolíme kritizovat, ale já si myslím že to je proto že ji známe a tudíž máme pocit že si můžeme dovolit víc, každopádně jsou to verše psané srdcem, snad nejvíce ze všech lidí co znám, nevykalkulované, neumělé, neskutečně přímočaré a několikarozměrné :-)

ŽblaBuňka: ale to my také je milujeme, to jen z kamarádství si dovolujeme :-)

mně naopak přijde že konec je jakoby dodělaný, takový umělý na rozdíl od naprosto přímočarého začátku, kde verš-co nemohl už domov snést-sám o sobě je dostatečně výmluvný, báseň působí rozčarovaně, smutně a má zajímavou formu

do příjemné atmosféry jsi mě svojí básničkou vtáhl, všechno nechám plavat a jeduuu, tam K Sázavě, no ještě vlastně tak měsíc počkám :-)
miluji tyhle večerní idylky...dík za připomenutí

jo, básníku, vlastně vždy jsi to neměl jednoduché, ale krásné...to tedy joooo

procitnutí je někdy sakra bolavé a taková morální kocovina...no nezávidím nikomu, vnímám že se dotýká tématu"kam to lidstvo spěje", ale:-)...každý za sebe, ne?, i v té dnešní době můžeme žít čistě, mít ty správné hodnoty bla, bla, bla, já myslím že čím více nás bude, tím to lidstvo má větší a větší naději:-))), děkuji za zamyšlení, báseň je silná svojí myšlenkou a napsána jakž takž;-((, ne je pěkná

ano, každé životní období je přece krásné, o každém se dají napsat básně, a v tvých je toho vždycky mnoho...

ano, toto je poezie, ta z nitra člověka, ta která si na nic nehraje a nic nám nevnucuje, ta která tě po přečtení obklopí a zahalí do černého hávu, neskutečné...

je to ta doba našeho mládí, já na tyhle tancovačky chodila málo, v té době jsem byla "vexlanda":-))), ale občas na chalupě a na chatě mě nekdo vzal na čaje, na zábavu, to jen ten kdo se nestyděl že mám lacláče, bílou košily, růžovou vestu a růžový šátek, v té době jsem si možná myslela jak jednoduchá je ta jejich zábava, možná jsem ve své jednoduchosti pohrdala těmi vesničany:-))), ó jak jsem se mýlila, to oni se uměli bavit, bez přetvářky, skoro bez peněz a bylo mi s nima tak lehce, ačkoli bych to nikdy nepřiznala, to jen ty příjemné, jednoduché a průzračné chvíle nikdy nevymažu z paměti, jejich hodnoty byli úplně jiné, ach jo, proč já tenkrát myslela že město a diskotéky jsou to nejvíce, takže to co ty jsi ocenil v mládí, to já pochopila až ve stáří, zajímavé

kmotrov: já neskutečně děkuji za písničku s tak krásnými slovy, já si ji ani nezasloužím, věnuji jí zcela taron

myslím na to co jsem ti napsala a to není dobré:-(, v žádném případě ti nechci ublížit, nějak jsem se unáhlila, ale to asi jen proto, že bych ti opravdu přála jen to nejlepší a pravda jestli tohle je pro tebe únik a jestli tě víra pomáhá překlenout těžké období tak je to asi opravdu to nejjednodušší co můžeme udělat, ale díky tomu můžeme být vyrovnanější a je pro nás snažší žít, ještě jednou se omlouvám, neměla jsem to vůbec psát, to není o tom že bych byla netolerantní, to je jen o tom že jsem pochopila že hledáš a i to je vývoj, stydím se, ta bázeň je plná zoufalství, ale také východiska a to se nezesměšňuje, ani nesnižuje

víš, je umění létat, člověk musí umět i přistávat, a vůbec je nám dáno žít na zemi, nejsme žádní letci, to jen občas si půjčíme křídla ptáka, nebo nasedneme do létadla, ale zem je naším domovem, prostě pro nás lidi je umění létat, člověk musí umět i přistávat...zdravím tu dívku a přeji umění přistávat...zajímavá báseň

tak zranitelná, ale odcházím a vrhám se do další etapy, krásně napsáno, křehké, jemné, ale jakoby odhodlané

četla jsem tuhle báseň už nepřihlášená a řekla jsem si, že ji nebudu komentovat, hm, utíkat k víře, hledat v ní spásu pro své problémy to je vlastně to nejjednodušší co můžeme udělat, ale víra ty naše problémy nevyřeší, naopak, si skoro myslím že je prohlubuje, problémy jsou hmatatelné, kdežto bůh a to vše okolo něj, o tom jsem vždy jen četla nebo slyšela, já vím že jsem hnusná, ale myslím že největší a nejlepší víra, je víra sama v sebe, je třeba hledat v sobě! Myslím, víra, ano pomáhá věřit, ale já sakra stále nevím v co??? V to že budeme mít lepší život, v to, že přijmeme náš úděl...to přece není možné, to je v nás a ne ve víře, tedy shrnu ten můj hnus co jsem napsala, víra je pro slabochy, silný věří v sebe!!! Promiň.

skvělý nápad, šikula

všichni jaro opěvují, ale ne vždy je důvod, tak proč se nevypsat ze svých pocitů

mně přijde nějaká chaotická, ale třeba je to mnou, taková jakoby jednotlivé sloky nepatřily k sobě

ach, chodím se jen na pár klenotů, a ty jsi jedním z nich, věř nebo ne, ta bolest dolehla až sem, neskutečně silná báseň, bez patosu, bez sebelítosti, s takovým uvědoměním v závěru, že z něho mám husí kůži, chce se mi brečet a přitom vím že na marnost už není čas...nadechnout, vydechnout, vrhnout se do života, beze ztrát...umřela jsem v touze žít...báseň je napsána s noblesou opravdové básnířky

ou, Sucháči, jedna z těch co stojí za to, přečíst si ji nahlas a pomalu...