Opuštěnost hnízd

taron: taron:
Je všude tolik krásy kol
a přec tak marná zdá se,
když srdce trápí světobol
a člověk sám tak zase

cítí se v středech lidských stád,
kde všichni v páru chodí,
i on by miloval tak rád
a samota mu škodí!

Však najdi chloupek na dlani,
co holou býti zdá se,
raduj se z krásy svítání,
když v mysli noc je zase...
:-(((

*******************
A přece srdce roztává
a úsměv smutky hasí,
ovoce sladké dozrává,
jsi šťasten z vší té krásy!
:-)))

vanovaso: Ano. Děkuji.

tak asi v té době , kdy tahle báseň vznikla jsem prožívala naprosto stejné pocity jako v tvé básni, jako by byla moje, možná proto, že jsem měla co dělat sama se sebou jsem si jí tehdy nevšimla, je nádherná, a vyjadřuje přesně nitro člověka, kterému je úplně jedno, že vykvétá jaro, protože není nic, co by mu nahradilo ,co ztratil , co mu schází, ...

Zamila: No, depka ji napsala, jak jinak, díky.

Přesně o tom jsem psala nedávno ve své básni "Trojlístek motýlů usedl na stráni" ... O tom, že příroda nerozdává ze svého kouzla jen pro dva. A ačkoliv se těžko samotnému kráčí v jarním dni, stejně se nakonec prostě musí usmívat ... Příroda nám vždycky dokáže podat pomocnou ruku, asi cítí náš smutek a nepochopení ...

Ta je pěkná a pravdivá, jak jen tohle znám ...

puero: dokonalý popis a rozbor

zdařilá a velmi sugestivní báseň

všichni jaro opěvují, ale ne vždy je důvod, tak proč se nevypsat ze svých pocitů

Vladan: ŽblaBuňka: některé nakonec vykvetou a některé uschnou...
děkuji...nevím, co dám světu, hm...popřemýšlím nad tím :)

A přece ty stromy vykvetou a přinesou plody.
Staré a zčernalé větve opadnou a nahradí je nové a zdravé.
Zrození, láska, smrt.
Věčný koloběh života.
Boží záměr?

Nerad lkám nad rozlitým mlékem, příkladem budiž Božena Němcová, její život rozhodně nebyla procházka růžovým sadem a přesto dokázala dát světu „Babičku“

puero: Ano, nejsi daleko od pravdy, měli bysme se všichni radovat z jara, ale ne vždy je vše ku radosti...a to vnáší do srdcí bolest a smutek
jinak s názvem jsem to asi nevystihla...hm...opustěnost hnízd...prostě prázdnota, ale s generaecemi to nemělo až takovou souvislost.
děkuji za sáhodlouhý koment :)

Je dobře, že bylo napsáno něco takového. Je to doslova mantra, terapie pro lidi, kteří v pohledu na rašící život a radost jara cítí ty nejkrušnější chvilky spojené s pocitem, že jim něco uniká, že o něco přicházejí, nikoliv vlastní vinou, nebo že namají podíl na čemsi ostatním tak snadno přístupném. Pro lidi, co se nesnesou dívat na milence v parku, kteří se ušklíbají, nebo mají slzy na krajíčku, když na nádraží zahlédnou matně líbající se dvojici. Ba co hůř! Nemusí být očitými svědky projevů lásky, přátelství a náklonosti, stačí ta vůně ve vzduchu! Ta rozkvetlá řepka, ty jabloně a třešně, jak se rozpučí, stačí slyšet bzučet včely, padat déšť a zahlédnou v kalužích ztracené vzpomínky na zamilovaná jara. Uvědomí si vlastní osamocenost. Osamocenost dokonce v obklopení známých a přátel, která tkví v tom, že všichni ti známí a přátelé nedokážou saturovat tu náhlou potřebu romantické první zamilovanosti. Je to básnička léčící frustraci z jarních romantických potřeb. Pěkné. Léčebné. Byť smutné.

A to předpokládám, že základní myšlenkou a pohnutkou je osamělost úplně jiného druhu. Rodinného druhu. Odluka generací.