Víš (a nebo nevíš)

Oheň praská, kytara zní a my zpíváme pravěkej cajdák od skupiny Keks, která byla především na čáslavsku oblíbená v osmdesátých letech ...jsi jednoduchá a voníš vesnicí... v duchu se neseme po tanečním parketu vinařského kotle, rukama svíráme dívčí pas, vtom můj kamarád Vlasta, nám ostatním vzdálený bydlištěm i vzděláním vyprskne smíchy: „Jsi jednoduchá, to je blbost, to jako že je slabomyslná jo?“
Přiznám se, zasáhl mne v mém sentimentu. Tohle jsou „verše“ pro „jednoduchou“ holku ( vykrádám básníka Hraběte), která ačkoli je sociálně slabá ...jen jedny boty máš... tak ji stačí ...jen pouhá věta místo drahých dárků ..., která neumí sice moc hospodařit ...a celou vejplatu celou projíme..., má ale v sobě tolik (morální) síly, aby odtáhla svého milého z hospody domů ...když nejsem střízlivej domů mi cestu ukážeš..., a pak ji ...stačí jen když se spolu... zkrátím to: tímto „složitým“ způsobem „bojuji“ za „jednoduchost“, neboť věřím, že je v ní hloubka ( opět vykradu zesnulého básníka Václava Hraběte: je tolik zbytečných slov přes která na sebe nevidíme).
Zbývá mi happyend, dopsat tuhle bigbeatovou lovestorry, takže jednoduše: a byla svatba, neboť ONA ještě v ...nácti přišla do jiného stavu. Načež ON ztratil pověst nezkrotného dobrodruha a získal pověst usedlého pivaře. A ONI? To už si vypůjčím z jiné písně a od jiného autora: Chtěli se vznést, a tak říkali si láska, nechtěli se splést, a tak říkali si nenávist.

V textu byly použity ukázky písně Víš z repertoáru skupiny Keks, básně Blues pro bláznivou holku Václava Hraběte a písně Motýlí hra Jakuba Nohy.