nejkrásnější druh šílenství...viď

Zamila: neskutečně ti děkuji že se probíráš i mojí tvorbou, čtu si ty básničky taky, pravda je tam pár škobrtnutí, možná...ale ta atmosféra se i mně líbí;-) velice děkuji, vážím si toho

asi podzimní, asi plná melancholie, ale určitě plná krásných veršů, za všechny...z chladnoucích cest ještě daleko je do vesnic...a ty slunečnice v závěru, nedávno jsem napsala básničku, která začíná... když slunečnice vedou na popravu...v mém okolí jsou teď plná pole takových slunečnic, jsou hnědé, hlavy skloněné hluboko dolů, jo ještě ten klavír je úchvatný

viděla jsem název, zaujalo, a ta mini je fakt úsměvná

Vrabčák z předměstí, Piaf, bane kdokoli jiný, třeba já, ty, ten konec je zvláštně drsný, nečekaný, nepoetický, pravdivý, je to takové smutné zamyšlení, možná se hodí do dnešního ponurého dne

Hm, já ti odpovím básničkou, kdysi jsem ji napsala a nikde neuveřejnila, úplně se mi nelíbí, ale vyjadřuje co si o tématu myslím

Tys ho znal?
Ne, není možné
byl to jen záchvěv
poznání

Ty žiješ, proto
neposoudíš
co zoufalství
k činu dohání

Ačkoli první zemře duše
chudák vlastně už mrtvý byl
když naposledy nadechl se
a vášnivě život políbil.

Vlastně znám pár lidí kteří sebevraždu dokonali, někdy stačilo více vnímavosti okolí, ale někdy cesta dál opravdu nebyla a kdyby tak těžká, přetěžká, vždy to byli lidé nemocní a to nejen psychiatricky, ve dvou případech to byla rakovina

Hm, tak to byl pan frajer, no je to zajímavý, nejdřív jsem myslela že to bude mít něco společného se "zipováním", tam by spíš srazil všechna auta co by dodržovala pravidla, on je nezná, nikde a nikdy, jde si tvrdě za svým...ano? No, v dnešní společnosti má ale šanci, tu největší, bohužel, je mu fuk co svědomí, je mu ukradené všechno to co je nám nejcenější, vlastně je mi ho líto, ale zase...ty prachy, tu bezohlednost, tu sebejistotu aspoň na chvíli, dokud by mi z toho ze všeho nebylo zle

bylo by zbytečné rozvádět to do mnoha vět, takhle se ti to opravdu povedlo a myslím že si to založím aby mě to chvilku doprovázelo

no, pohádka se špatným koncem, tak to už je sám život, tam víla nepatří, je potom moc zklamaná...básnička je zajímavá pro mě natolik že jsem si ji přečetla pomalu a nahlas

Sucháčovi v ní něco chybí a pro mě je tam navíc nějaká zvláštní melancholie, tak si tu teď sedím a přemítám a je mi jaksi smutno, moc hezká básnička

báseň je opravdu skvělá, odpověděla si v ní na všechno v čem tak často v životě tápeme a mnohokrát to úplně zkazíme, je vyspělá svou myšlenkou, tvým zjištěním, zní z ní naléhavost té otázky, na kterou nalézáš odpověď, jen, nevím, nemám ráda přechodníky a můj pocit je žes ho nepoužila správně

Sucháč: Yuuki: korálek: taron: díky vám

Zamila: děkuji a inspiraci beru jen ze života, svého, i ostatních, přečti si koment od kmotrova, ten na to vždycky kápne a moji odpověď jemu

kmotrov: no,jasně, kamarádka si teď dělá zkoušky z myslivosti, chvíli jsme si o tom povídaly, a pak jsem tam přidala trochu svých zkoušek...

myslím že jednou budeš jako on, myslím že to máš v sobě, víš mně je sympatický, i když někdy byl jen sám pro sebe a ne moc pro rodinu, obohatil ji ale svým životem, tím bohémským, líbí se mi to a řeknu ti že se mi líbí ten rytmus který v ní slyším, já vnímám rap a
tak jsem si ji i četla

hm, zajímavé, no, někdy není na škodu své já potlačit, nepovažovat ho za to nejdůležitější v životě, nebrat si nic osobně, trpět jen chvíli a pak utrpení nechat odejít, nepokračovat v žádném životním příběhu a nedělat z něj své osobní drama, ale to skoro nikdo nedokáže, no napsala jsem takový komentář protože zrovna teď toto "studuji", jo ta báseň je opravdu zamyšlením nad sebou samotným a myslím že i nad svojí moudrostí, kterou také vnímám

těch zajímavých obratů tam máš víc, báseň je docela dlouhá, přesto jsem ji dočetla a vnímám silnou touhu a to se mi na ní líbí

já tě zatím jen přivítám, ahoj, uvidíme s čím se nám představíš dále

jo, mně se na tom líbí to čeho ses dotkla, také už dlouho se snažím dělat něco trochu jinak než jindy, už léta, překonávat se, tzv. nezkostnatět, měnit se, nacházet...no pak se mi na tom nelíbí, že až otevřu ty rybičky, které mám já moc ráda možná si vzpomenu na tebe a začnu zvracet ještě před tím než začnu jíst, dík za tvůj typ a také za schopnost dělat si legraci sama za sebe, ty jedna Amélie, fajn je to, tvůj styl je osobitý

krásně se v té básni prolnul nástup zimy, láska, melancholie, naše první polibky, naše mrazivá období a naše naděje, že vždy, vždy přece přijde jaro, tak to je...napsala jsi krásnou rýmovanou báseň