Díky, cením si toho, že se mi snažíš vždy pomoci. Jsi plavec, který pomáhá tonoucím se ovcím....ctím tě.

Docela mě pobavila.:))

Vacko, ty píšeš pěkné básně, jenom zbytečně dlouhé, myslím, jinak nejvíce se mi líbíla ta poslední sloka....:)

Moc pěkné zamyšlení nad tím , jak lidé plavou a perou se s proudem. Dalo mi to odvahu se zase prát..., ale musím si dávat asi pozor a peřejím se radši vyhýbat...Ty poslední tvá slova vyřkl Ješua (Ježíš)...., u mě dobrý, díky :)

Pěkné zamyšlení, možná že jsi mlád, bojíš se žít navždy. Až budeš stár možná si budeš přát žít navždy...ale moc pěkné zamyšlení, opravdu :)

JO. Pěkná :)))

Jestli tě Karin jednou nechá, bude to ta nejhloupější holka pod sluncem. Báseň je úchvatná....:). Líbí. Moc.

Napřed jsem ti chtěla nadat, že to není báseň, ale slohovka, ale nakonec mě dostala, vtáhla do děje a ten konec, to je něco úžasného, na tvůj věk , je úchvatná...myslím, že když se budeš zdokonalovat, budeš fakt hodně dobrá.

Díky, pěkná báseň, otevřela mi oči. Hm, co asi znamená Marcu? Marcusi? A proč ten stepní vlk vrčí? Proč? Promiň, pořád se ptám proč? To jsu bohužel já......On je Vlk samotář, já jsem třeba Proč ?

Nemáš zač děkovat, ale je to jenom moje vlastní zkušenost a vlastně před tímto mi i těžce umíral otec, myslím, že od určitého okamžiku už mu bylo také všechno jedno, i když mě velmi miloval...ale může to být u každého jiné....!!!

Ale musím se ti smát, opravdu mě to nebolí, jen jsem ti chtěla napsat, co může člověk před smrtí cítit..., třeba umírající lidé na rakovinu, od určitého okamžiku už je jim to jedno..., i když milují své blízké nade vše, už nemají sílu bojovat a vzdávají to...bolest a smrt je přemůže...a ty mrtvé už to nebolí, jenom ty živé...pozůstalí smutí...

Ale né, není to zas tak špatné, to tvé dílko, skoro dokonalé, moc chyb tam nevidím, skoro žádné...prostě jsi to tak cítila....u mě dobrý:)))

Ale milá Alexis, nevyprovokovala jsi mě k ničemu, jsou to jenom moje vzpomínky....už nebolí, pokud to člověk přežije, tak potom, možná, začne přemýštet nad smyslem života. To mi věř...ale já skutečně před smrtí, protože, kdyby mě rychle neoperovali, tak bych umřela, měla jsem takové bolesti, hrozné, prosila jsem pořád sestřičku, aby mi dala něco od bolesti, pořád, pořád a ona mi říkala, že by ráda, ale už nemůže víc, prostě by mi tím mohla ublížit...v tom okamžiku chceš jenom, aby to nebolelo...., to je vše... na ničem jiném už ti v tu chvíli nezáleží, ani na tvém životě...

Před smrtí? Co cítíme? Když umíráme v bolestech, tak je nám všechno jedno..jen chceme, aby už to nebolelo.. a bude vám úplně jedno, jestli umíráte, jen ať už je konec . Konec té hrozné bolesti.Měla jsem neprůchodnost střev, vím, jak se cítí člověk před smrtí....Pokud má bolesti dokonce ani nepřemýšlí o tom, jestli svůj život prožil smysluplně, je mu vše jedno, všechno, rozumíte? Všechno ...

puero: Výborně Puero. Myslím si, že takhle nějak by měl vypadat kritický komentář. Když už někdo musí kritizovat, tak tento styl je docela pohodovej a myslím, že i v pohodě bude přijat autorkou. Díky vám oběma.

Pěkné, fakt hlavně ten konec. :)

Líbí...je zvláštní... o přírodě!

Hm, je dobrá, zajímavá...Ale DNA byla vždycky svině...:)

Hm....pěkné...zní mi to jako stesk po partnerovi...holčičí povídání, ale chybí ti tvůj milovaný?

Tak tím líp...