Kam nás donese řeka....

Jsme poutníky života,mnohdy se sami sebe ptáme,,co tu vlastně dělám a co po nás zůstane??,, Jsme poutníky mezi počátkem a věčností,mnohdy si neuvědomujeme kolik životů ovlivníme,proto mnohdy zapomínáme jak je důležité a naprosto rozhodující..kolik úsměvů dáme těm kteří ho potřebují..kolika lidem pomůžeme aby se lépe cítili a měli..jak málo stačí aby náš život byl rozkvetlou zahradou a nebo hřbitovem zlomených srdcí..co vlastně dáváme a proč si myslíme že se nám dostane..



Jak bylo trefně napsáno,plujeme po Řece života,ale někteří z nás se nechají strhnout proudem a pohodlně se nechají dovézt do posledního přístavu,kde z hrůzou zjistí že nežili a jediné co nelze vrátit je čas,který jsme hloupě promarnili.
Jiní se perou s proudem a hledají výzvy,rvou se o své sny a za ty které milují,jsou zjizveni a mnohdy osamoceni.Znají vítězství i porážky,stokrát byli sraženi k zemi ,ale vždy vstali a žili,neboť dobře vědí že bez boje není života a ve chvílích nejtěžších je vždy někdo podepře.Když doplují na věčnost jsou odměněni tím že na ně nikdy není zapomenuto a s grácií starobylých králů s úsměvem vítězů odejdou tam kam nikdo nevidí a nikdo se nedozví co je za velkým vodopádem Řeky života.
Ti další se čas od času porvou s peřejemi ,ale brzy ztrácejí víru že právě oni ,jsou těmi kdož si zaslouží odměny ,které život nabízí.Žijí celkem pohodlně ,ale podvědomě cítí že si jen sami lžou.Neuvědomují si že jsou tu tací .kteří jen čekají aby jim mohli ukázat směr a nový proud Řeky života.Mají šanci být čím chtějí ,žít podle svých snů ,jen je třeba se vymanit s proudu a žít.
Pak jsou tu trosečníci a ti kdož se utopili cestou ,většinou jsou tam kde chtějí ,ale jsou i tací co čekají na svou šanci.


Vzpomeňme si každý den ,že jen mi sami rozhodujeme zda nás proud ponese a nebo budeme těmi kdož sami rozhodují jaký a kde bude náš další přístav.Kdysi někdo napsal...pros a budeš vyslyšen,klepej a bude ti otevřeno ,miluj a budeš milován..