Moc hezký nápad. Není mi z toho ale úplně jasné, jestli se to rýmovat má, nebo nemá. Usuzuju, že spíš asi ano. Je to zatím takový hezký polotovar, který je potřeba ještě chvilku otáčet, osekávat a brousit, aby se vylouplo všechno, co v něm kde dříme. Možná bych pro začátek zkusil něco kratšího, kde snáz udržíš nějakou formu a nebudeš se muset trápit s tolika rýmy. Tak hodně zdaru :-)

No, nevím - to, co ti radí Devils už ale nemá rytmus (na rozdíl od té tvojí verze) vůbec žádnej. Pokud jde jen o ten rytmus - ve druhé sloce bych poslední verš zkrátil na "říct nedovedu" a bude to sedět. Z poslední sloky bych pak udělal dvě, ani by to moc nestálo. Něco jako:

"tvá stará známá
šachová dáma
znovu tě donutí
na místě stát

blablabla blablabla
blablabla blablabla
blablabla blablabla
uštědřit Mat

Ale klidně mě pošli do háje. Někdy bejvám po ránu dokonce ještě chytřejší :-) Jo - a bezva nápad, líbí se mi to :-)

Moc hezký název i obsah. Noc x pomoc se mi na tebe zdá trochu zbytečně laciný :-)

timelady: Tak to mě moc těší :) Dík!

Ta je opravdu hezká. Úvodní šestiverší nemá chybu. Ke konci mi to pak trochu pokazily špatně užité přechodníky (v množném čísle je, pokud mě paměť neklame, koncovka -íce) a na konci bych sjednotil: běžíme - kráčíme - nás, nebo běžíte - kráčíte - vás. Každopádně je ale moc pěkná a jsem rád, že jsem mohl číst. Dík :-)

Ještě se k ní nepochybně párkrát vrátím. Je překrásná. A od srdce.

Amadeo´´: Ano, je to jak říkáš. Psal jsem to v předchozím komentáři. Úplnými jsme, až když si přiznáme všechno, co v nás kde dříme. A bez tmy se světlo najít nedá.

Lasak: Tak by to asi taky mohlo být. Ale myslel jsem to úplně jinak. Je to v tom názvu. Nic není jen černé nebo jen bílé. A úplnými nás dělají, ať chcem nebo nechcem, i naše stíny. A to je vlastně dobře, tím spíš, pokud si je uvědomujeme. Nevím, jestli jsem to formuloval dobře, ale snad je to z toho pochopitelné. Proto ta slova za nadbytečná nepovažuju. Díky moc za Tvůj názor :-)

korálek: Yanishka: Děkuju za návštěvu. Moc mě těší, že se líbila :-)

Je prostě krásná... Čtu si ji už po několikáté.

Parádně napsáno. Jen d-moll ve mně probouzí spíš zasněné a melancholické pocity, než ty erotické. Ale asi záleží na kontextu :-)
Povedla se :-)

Jsem tiché slovo ve tvém srdci
Myšlenka, co pootočí
svět tvůj, ve kterém toužíš zůstat

Úsměv ti však zdobí ústa,
když v krajině neznámé
čekáš až se poznáme.

...tohle je parádní

Moc pěkně napsáno. Malinko jsem jen zakopl o ten trochu krkolomný rým posledního dvojverší. Ale líbí se mi :-)

Jak snadno přicházíme o sebe
v geometrickém světě
betonových polí

A modrými skly periskopů
díváme se na nebe

Ta iluze je falešná

A najít se

to bolí...

Tohle má styl. Četl jsem i některé Tvé předešlé. Píšeš opravdu krásně. Škoda, že tak monotematicky...

Ta se opravdu povedla. Zní přirozeně, nenuceně a ...fakt se mi líbí.

Zamila: Taky mám tu druhou radši. Ale ta první zase víc sedí. Díky :-)

Zamila: Žádnou velkou slávu nečekej... :-)

Zamila: No - a na nějakou chvíli asi poslední... říďa vyhlásila deadline s loňskou dokumentací (ani jsem do těch třídnic nečárnul), do toho monstrkoncert s děckama a barák mi padá na hlavu... Tak nějak nevím, co hasit dřív. Díky moc za návštěvu :-)

Zamila: Díky moc :-)

První dva krásné verše mě opravdu příjemně naladily. Bohužel druhé dva jsou jak z jiné básně. Škoda. Rým "hvězdám - neznám" mi to dost zkazil...