Tvá dílka jsou z těch, o kterých se přemýšlí. A to já rád. Už jsem to asi někdy řekl, jsou to pro mě takové koláže složené z překrásných obrázků. Kolikrát si říkám: "Kéž by tohle napadlo mě!". Opravdu. Inspiruje mě to :-)

Moc pěkná, jemná báseň. Krásně plyne a zanechává příjemný pocit. Opravdu se mi líbí.

Zanechala ve mně překrásný obrázek, opravdu...
Jediné, co mi tak trochu vadí, jsou ti ptáci. Přijde mi jich tu trochu moc. Ukřičení ptáci na začátku a na konci jsou evidentně záměrem, ale právě ten poslední verš mi z toho nějak nadbytečně trčí. Je to pochopitelně jen můj pocit, ale bylo to to první, co jsem si po dočtení básně uvědomil.
Každopádně je to moc hezké. Nabízí se otázka, jaká by ta báseň byla, kdyby vznikla bez nutnosti cosi splňovat a nemusela tam být třeba ta škola. Troufám si tvrdit, že ještě mnohem lepší. Vyvolávat obrazy opravdu umíš. Jsem moc rád, že jsem mohl číst :-)

Trefnej postřeh!

Bezvadná. Hrozně se mi líbí ten začátek :-)

Leslie: Moc děkuju... víš, neskutečně mě těší zjištění, že tyhle pocity nemám sám...

Leslie: Ano, ta voda smyje vše chatrné, ztrouchnivělé, nepevné a nepodstatné. Díky za tvé zamyšlení :-)

Leslie: Děkuju :-) Taky jsem z toho teď trochu zklamanej. V sobotu jsem sel trávu a teď leží všude sníh. A všechno, co začínalo vykukovat ze země a vonět, se zastavilo. Snad to nebude trvat moc dlouho. Nemůžu se dočkat, až ty jabloně pokvetou :-)

Leslie: S tou růží máš pravdu, asi vážně nejde nebýt rád. Ale - dokážeme ještě vůbec přemýšlet nad tím, co to všechno znamená? Nebo už jsme tak otupělí a do sebe zahledění a zaslepení, že už nevnímáme, jestli nám třeba něco daleko nás přesahujícího neuniká?

Leslie: To jsi vystihla moc hezky. Přesně tyhle myšlenky se mi totiž honily hlavou. Líp než ty bych to už asi nedokázal popsat. Strašně rád bych řekl něco duchaplného, ale jestli tu má dneska někdo nasněžíno v hlavě, jsem to docela určitě já :-)
Díky za tvoje slova a za tvoje porozumění. Vážím si toho :-)

Leslie: Díky za tak krásný komentář. Máš pravdu, je to takový dojem a zamyšlení nad tím, co občas vidím kolem. Já sám takové stavy opravdu nemívám. Jsem tak mizernej herec, že mě všichni okamžitě prokouknou. A to je vlastně asi dobře :-)

ioreth: Moc děkuju :-)

Krásný... to prostřední je vážně jak malej broušenej kamínek :-)

Opravdu hodně silný zážitek. Krásná cituplná slova. Moc se mi líbí...

Jiří Turner: Máš samozřejmě pravdu, proč taky vymýšlet něco nového, když tohle už po staletí funguje, že? :-)

Orionka: Formuloval jsem to asi blbě. Myslel jsem to přesně tak, jak říkáš ty - tradiční. Už při přečtení názvu jsem si totiž s úsměvem řekl: "No jo, další" Poslal bych ti pár odkazů, ale zdá se, že básně o hnoji nějak zmizely spolu se svými autory.

Jo - a upřímně se omlouvám za zahnojení diskuze :-)

Amelie M.: chudák hnůj... beztak si v duchu myslel na Oscara. A teď mu ho vyžere krtek...
No nic, už taky mlčím :-)

Amelie M.: Jéééžiš, teď teprva mi došlo, že stříháš ten záznam... Já nejdřív myslel, že toho krtka! Tak to mě oddělalo :-)

Strašně se mi líbí "větráme srdeční záhyby". Dovedl bych si ji představit i o polovinu kratší :-)

Já bych se s dovolením zastal toho hnoje. Nějak jsem zjistil, že je jakousi módou, pokud chci někoho nebo něco zesměšnit, umístit to na hnůj. Tam to pak leží, stojí, zapáchá, nebo dokonce bydlí. A já se ptám proč? Co je na tom hnoji tak směšného? Jako vidlák z venkova to prostě nechápu :-)

(Mimochodem, jednou jsem na jedné echt vidlácké tancovačce zažil na vlastní oči bitku o hlavní cenu v tombole. Byla to fůra hnoje a chtěli ji prostě všichni)

Tak jak to teda je? :-)