puero: Hmm. Ať se snažím, jak se snažím, nějak neumím odpovědět.

puero: Tak teď jsi úplně vedle. ;-)

puero: Jo, a taky je neskutečně krásný pocit, když člověk opravdu do hloubky otevře svoje nitro, zcela nevyumělkovaně, a dostane se mu takovýhle reakcí. Ne od literárních kritiků, ale od běžných lidí, kteří to třeba pochopí, kteří rozumí. Prostě je to risk, člověk se dává všanc zcela nahý, obnažuje svou duši. Ale pro mě to za to stojí, ať už jsou reakce jakékoli. Ještě nikdy to pro mě nebylo zbytečné, ještě nikdy jsem nelitovala, že jsem něco uveřejnila, i když občas nějaká reakce třeba zabolela. Ještě mi to zkrátka neuškodilo. :-)

Je skvělá a je mi blízká.

ŽblaBuňka: Ingo: Devils_PIMP: DDD: Mnohokrát děkuji! :-)

puero:
To víš, že bojím. Kritika u takovýhle děl je mnohem nepříjemnější, právě proto, že se může jednat o kritiku samotných myšlenek, postojů, zkrátka mě samé. Nebojím se toho, že by mě někdo pochopil příliš dobře a ovládnul mě svými názory (to by mě musel znát i jinak, než jen prostřednictvím mé poezie). Je pravda, že pokud by někdo opravdu chtěl, tak by mě na základě toho, co o mně ví z mých děl, mohl opravdu poškodit, na druhou stranu ale - proč by to někdo dělal? A opravdu bych dala natolik na názor neznámého člověka, který má potřebu záměrně někoho (cizího) ničit? (I kdyby se to stalo, věřím, že bych se z toho nakonec oklepala a ve výsledku by mi to naopak pomohlo lépe přijmout sebe samu, upevnit si své názory, nebo možná i uvědomit si některé své chyby.)
Krása anonymního publikování tkví v tom, že být odsouzena cizím člověkem není nic až tak hrozného. Já jsem vždycky mnohem víc nervózní a nesvá z toho, když mám svou tvorbu předložit někomu, kdo mě zná osobně. Teprve v tu chvíli mám dojem, že se někomu skutečně otevírám natolik, až je to skoro "nebezpečné". Proto pečlivě vybírám lidi, kterým svou tvorbu ukazuji a kterým ne. Většina běžných lidí v mém životě vůbec nemá ponětí, že se věnuju poezii. Těm, co mají, důvěřuji. A krása, která vězí v tomhle sebeodhalování? Třeba už jen to, že pouhé zpracování těchto "intimních" témat mi pomáhá pochopit sebe samu. A jejich následné uveřejnění jsou dokladem toho, že jsem tyto části sebe (pocity, myšlenky) byla schopna nějakým způsobem přijmout a že si za nimi stojím. A taky už se stalo, že mi některé komentáře dokonce pomohly zajít ještě o něco víc do hloubky, vážně až na dřeň mých pocitů, a pomohly mi uvědomit si věci, které mi předtím unikaly.

Yasmin: Yana: Vladan: taron: Marbal Škutin: Chronoss: Chloee: DDD: Birtiri: Opradu moc děkuju za ta krásná slova! Neskutečně mě to dojalo a potěšilo, i když jsem se nemohla ubránit pocitu, že je to trochu nezasloužené. Úplně jste mě připravili o slova - díky moc, strašně si toho vážím!

puero: Rovné závorky? Cítila jsem potřebu ty části textu nějak oddělit. Vlastně jde o takové odbočení myšlenek, které sice souvisí s textem a navazuje, ale zároveň má ještě svůj samostatný význam. Nevím, možná tam jsou zbytečné, pro mě tohle dílo asi původně sloužilo spíš než jako kvalitní báseň, jako vylití pocitů, je opravdu subjektivní, takový ohlas jsem zdaleka nečekala. Co se týče konzistentních a nekonzistentních textů - píše se mi dobře obojí (a někdy taky špatně obojí), podle nálady a podle toho, jakou básen chci zrovna vytvořit a co s ní chci říct. Ona ta forma třeba zrovna u téhle básničky taky říká něco sama za sebe. Chtěla jsem právě vyjádřit ty upřímné, neupravené myšlenky. A ano, asi ano, to, co píšu, čtu ráda u ostatních, ale nejen to, já se nebráním snad žádným formám poezie, pokud je to dobře zpracováno. :-)

Yana: taron: Děkuji! :-)

Tahle je vážně nádherná, Yani.

1***

loner: díky :)

Marbal Škutin: Díky moc, to potěšilo.

Je z toho cítit bolest, je to plné emocí, které mi jsou svým způsobem tak blízké. Když jsem to četla poprvé, zapůsobilo to na mě dost silně, když po druhé, a já nájednou věděla, o čem vlastně čtu, zapůsobilo to ještě silněji... Je v tom hloubka a strach a všechno, čemu tak dobře rozumím. Tak jen doufám, že takových pocitů bude míň a míň. ;-) Ono nakonec člověku nezbyde, než se s některými věcmi smířit (každá máme to své) a já doufám a věřím, že to jednou bude zase dobrý, ať už to bude jakkoliv. :-) Každopádně jsi to napsala fakt pěkně, tak třeba se zase objeví nějaká inspirace a ještě něco napíšeš. :-)

DDD: Já mám na delší povídání času dost, kdyby se ti chtělo. ;-) Každopádně jsem ráda, že se líbí, díky. :-)

Yasmin: Wow, to mě moc těší... :-) Děkuju!

Yana: To jsem ráda, že ses v ní našla, máš pravdu, pochopila jsi, skutečně není tak beznadějná... Děkuju. :-)

Hm.. ta se mi moc líbí. Sedla mi do nálady.

taron: Děkuju. .)

Yana: DDD: Moc vám oběma děkuju, nebyla jsem si touhle básní moc jistá, tak jste mě potěšili :-) DDD - já v poslední době rýmy používám míň, ale tady to právě přišlo tak nějak samo, aniž bych se o ně vyloženě snažila. Tak to jsem ráda, že šlape :-)