přidáno 29.10.2012
hodnoceno 11
čteno 1122(17)
posláno 0
Prázdná hnízda v korunách holých stromů
v poryvech větru listí létá

Ptáci odlétli do teplých krajů
nezbylo nic z našeho léta

Jen
Kapka za kapkou
krev, déšť a slzy
Stopy v zoraném poli vedoucí k obzoru
naděje a víra

Věřím, že už brzy
z jara až začne sníh tát
pak po letošním létě
s uzlíčkem štěstí v náruči
se budu sama ptát

Koho? Na co? A proč?

Vždyť jsem tu jen já
koncert meluzíny
spadané listí
začátek zimy
a
tvůj hrob

Nikdy ti to nezapomenu
je to ve mně, díky
přidáno 05.11.2012 - 17:10
kmotrov: na to téma byla jedna z mých prvních básniček, už tady neni, jmenovala se strach a byla právě o tom, že mám ze svého štěstí vlastně strach, že mám strach o své blízké a o pokoře k životu, ale můžeme být jakkoli pokorní, slušní, mít čisté svědomí, osud je někdy krutý a nepěkně si s náma zahrává, děkuji za čtení a komentáře
přidáno 05.11.2012 - 15:15
Yana: Píšu, že já to vidím tak, že píšeš čím dál líp, máš tedy i sama na sebe přirozeně přísnější měřítka. V teorii se nevyznám, gramatický rýmy podobné věci, já to nějak neřeším, tady mě to fláklo do očí.
Ještě k příběhu. Četl jsem skvělou knížku s názvem "Šest kapitol prchavého života" Jeden muž ve staré Číně sepsal svoje životní vzpomínky. Lidé tenkrát nějak vypozorovali, že ty co prožívají veliké štěstí, postihne neštěstí. Věřili, že bůh žárlí na velkou lásku milenců a rozdělí je (v knize mu zemřela manželka).
přidáno 05.11.2012 - 13:03
Leslie: moc dík za zastavení a komentář, těší mě to
přidáno 05.11.2012 - 13:01
kmotrov: ano ten příběh je tam zašifrován, já vlastně nevím jestli ho někdo rozluštil, těší mě tvůj komentář a věřím že je upřímný. Jo a ještě dříve mé básně byly plné gramatických rýmů, je mnohem jednodušší tak psát. Teď je to nějak čím dál těžší. Teda psát ne, ale psát tak abych měla já sama pocit uspokojení. Mám desky plné, převracím dílo za dílem co vložit. Za chvíli přestanu vkládat jen pro ten pocit že vše co píšu stojí za prd.
přidáno 05.11.2012 - 11:19
Tahle je vážně nádherná, Yani.
přidáno 05.11.2012 - 10:28
Předložíš obrazy, ...prázdná hnízda, stopy vedoucí v zoraném poli..., vše je jako v mlze, náhle se v té mlze objevují hrubé rysy příběhu, nerozkrýváš ho detailně, děláš dobře, zůstáváš v mlhavém dušičkovém smutku, víš že přijde jaro a upínáš se k naději, že tvá bolest roztaje se sněhem vše ale se nevrátí. Možná, že by tě za tuhle báseň pochválil i mistr smutku Edgar Allan Poe. Nebýt jednoho detailu, který jinak opravdu skvělý dojem kazí, tím je nehezký téměř absolutní rým "létá, léta.
Ale celkově vzato: já to vidím tak, že píšeš čím dál líp!
přidáno 30.10.2012 - 23:29
všem děkuji za zastavení a komentář
přidáno 30.10.2012 - 18:01
Yani, krásná ale bolavá...
přidáno 30.10.2012 - 09:48
přidáno 29.10.2012 - 22:27
pěkné
přidáno 29.10.2012 - 08:58
Smutná, hřbitovní..s mrazem na zádech ...úchvatně sváteční , snad pro všechny zemřelé....

(moc smutná a moc krásná)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dlouhých devět měsíců : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zloděj
Předchozí dílo autora : Po podzimu přijde zima

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
veronika řekla o Delivery :
teress..osobnost..vis, ze laska je ten smysl..vis, co si mas myslet a vis toho hodne..ses silna..vidim te s cigaretou, hustejma vlasama..andel..stojis sama za sebou..toho si cenim..!!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming