Lehce melancholická, ale tak mile, celá je taková milá, vlastně bych řekla i vyrovnaná, smířená s životem. Příjemně voní Vánocema, vzpomínkama... babičkou. :-) Připadá mi taková spokojená, kdy vzpomínka už nebolí, ale dělá člověku dobře. Potěšila mě.

Akorát, nemělo by být v druhém řádku "ta"?

Yana: DDD: Děkuju moc, mám z toho děsnou radost! Hlavně mě moc těší, Yani, že tě tak oslovil ten můj přednes, byla jsem z toho dost nervózní a vůbec jsem to nečekala, jsem moc potěšena, vážně, díky.

Náčelník Holá Ruka: Díky, Náčelníku! Ale k té tvojí výtce - ono je to takhle naschvál. Zkus si tam představit mezeru, proto je to na dalším řádku. Měla by tam být čárka (zůstaly jen obrazy, ve mně věčné), ale je to celé bez diakritiky. Významově asi takhle: "zůstaly jen obrazy, (které jsou) ve mně věčné"... Pořád ti to trhá uši?

Já tedy raději mlčím. ;-)

Asi už není co dodat, snad bych se pod to i podepsala. :-) Ale i přesto musím souhlasit s DDD. Já nejčastěji píšu pozitivní komentáře (třeba s nějakou drobnou připomínkou), když otevřu něco, co považuju za opravdu nekvalitní, ve výjimečných případech to ani nedočtu, dám-li tomu ale šanci, tak se snažím o konstruktivní kritiku pouze, když vím, že to má u daného autora smysl. Nějak se mi prostě nechce plýtvat časem a energií na někoho, od koho se má slova pouze "odrazí", ale jejich smysl k němu vůbec nedojde. No a občas taky bojuju ze stejných důvodů, které jsi v textu uvedl. :-) Občas taky nevím, jak to vlastně vyjádřit, nebo dokonce co přesně mi v básni vadí, i když v tom případě většinou napíšu, že se mi tam něco nezdá. No, literární kritika zkrátka není vůbec jednoduchá věc. :-)

Zanechávám jen obdivné "ó" a pak už nic, abych to nepokazila...

Jsem opravdu moc ráda, že ses nám vrátil... takové chvíle, jaké nastávají při čtení tvých básní, tu totiž opravdu chyběly. Tahle báseň (u tebe snad tradičně) ke mně přitančila po špičkách.

Teda, perfektní! Tvé básně jsou čím dál tím lepší, tahle je nádherná...

A mně se ten závěr naopak líbí, je v něm právě ta pointa. Začátek je výbuch, gejzír prožitku a na konec přichází jakési zklidnění a zamyšlení. Hezké zamyšlení. Dodává to zbytku básně hloubku. I když je pravda, že by to také mohlo fungovat jako dva samostatné celky - jeden jako čistý prožitek při pozorování toho okolo nás, druhý jako obecné zamyšlení nad prožitky a jejich intenzitou. Každopádně se mi to líbí. :-)

Skvělá myšlenka i parádní zpracování. Nutí k zamyšlení. Vystihl jsi to perfektně. Ještě se k ní určitě vrátím.

Krása. Děkuji, že jsem mohla číst. I s komentáři (hlavně od kmotrova) mě dílo obohatilo. Krásné poselství.

Líbí se mi. Mám ráda čaj a atmosféru a náladu, kterou s ním s ním spojenou - o to víc mě bavilo číst o něm ve spojení s tvými pocity a myšlenkami. Báseň hezky graduje, od mírného nenápadného začátku, který pěkně navozuje vzpomínky a nostalgii, až k vypointování v závěru. Nejsilnější je pro mě třetí strofa, připadá mi nejpřirozenější a zároveň nejnápaditější. Pěkně plyne, je taková nenucená, ale přesto ne odfláklá.

Chápu po svém a velmi chválím.

Marbal Škutin: Severak: Sucháč: Yana: Díky moc, že jste se stavili, i za pěkné komentáře!

Lizzzie: Rozumím ti a souhlasím, já to tak mám povětšinu času taky, takové to povznesení nad vše. Ale když na mě v noci přišla tahle nálada, tak jsem to bez rozmýšlení zachytila, je to pak zpětně zajmavé i pro mě, číst to, když už jsem zase naladěná na svojí běžnou povznesenou vlnu. :-) A s tím přednesem naživo máš taky pravdu, já dokonce chvíli přemýšlela, jestli ji sem alespoň nedat namluvenou, ale nakonec z toho nějak sešlo. Každopádně ti děkuji za komentář i za zastávku a jsem ráda, že se líbí. :-)

inkoust: můžu poradit, že to zobrazuje určitý proces, kdy si člověk prochází jakousi svou osobní nocí - tzn. je ve tmě, nevidí okolo sebe nic hezkého, hrozně ho to izoluje od okolního světa, až je v té samotě vlastně sám před sebou obnažen, protože už si nedokáže nic nalhávat... to ho dovede k poznání, že ta "noc" a ticho a izolace, které k tomu patří, po nějaké době přestanou bolet, obzvlášť proto, že si člověk uvědomí, že ho to dovedlo k osobnímu růstu...

Yasmin: a já jsem ráda, že mě čteš, díky :-) po maturitě (už v pátek) snad zase přijde múza :-)

taron: jo, něco takového v ní je ;-) díky, že ses stavila! :-)

Yana: Přesně tak, díky Yani. :-)

Zamila: Orionka: inkoust: Díky moc za milé komentáře :-)