Úúúú, to je tedy nálož, tak sem se ještě určitě vrátím. Zatím jen vyjadřuji nadšení, příště snad přidám obsáhlejší názor (v nějakou rozumnější dobu :-D).

Pohladila. A zastudila, ale tak příjemně, jakoby čistotou a svěžestí. Ta atmosféra na mě úplně dýchla, smířeně a nenápadně tiše. Moc povedená miniatura.

ó, je mi z ní tak tiše, tak krásně tiše! :-)

taron: Já ti nevím... mám takový dojem, že pokud člověk skutečně odpustí, tak se tím právě zbaví i té bolesti. Hlavně když přestane obviňovat, to je ta největší úleva, přijmout situaci takovou, jaká je, bez hledání viníka - i to je podle mě podstatná součást odpuštění. A myslím, že když k tomuhle dojde, tak už by tam ta bolest skutečně být neměla. Jistě, ve vzpomínkách zůstane, ale už nezraňuje, už jen připomíná, že kdysi byla. A to je dobře, člověk alespoň nezapomene, proč je takový, jaký je.

Viviana Mori: Ano, je tam bolest, ta, kterou si bylo nutné projít, než bylo možné dopracovat se k odpuštění. Takže ta naděje v ní skutečně je, i když je samozřejmě na každém, co si z básně odnese. Každopádně děkuji!

Lizzzie: Ano, cítíš správně, a je to hrozně povznášející! Děkuji :-)

taron: Viviana Mori: Lizzzie: Yasmin: Yana: PetrK.: Marbal Škutin: Lusy: inkoust: DDD: Moc vám všem děkuju za nádherné komentáře, strašně moc si jich vážím, každého z nich, a nevýslovně mě těší, že mou báseň i celkovou tvorbu takto vnímáte! :-) Jsem ráda, že jste se tu všichni zastavili a zanechali komentář. :-)

DDD: O to víc se mi líbí :-)

Jéé, málem jsem tuhle prošvihla a to by byla škoda. Má v sobě takový zvláštní nenápadný smutek, je snivá, ale spíš s takovým nádechem nesplněných snů a touhy zažít něco víc...? Možná v ní vidím něco, co tam není, každopádně je moc pěkná. :-)

Hass: Přesně tak. :-) Díky za zastávku.

inkoust: Děkuji ti. A máš pravdu, skutečně začínám zjišťovat, že je to hledání nadějné. :-) Něco se přelomilo.

inkoust: Ano, právě proto mě tak nadchly ty tvé korálky! :-) Díky!

Dokonalé. Pro mě snad tvoje nejpovedenější, je mi hrozně blízká. Balzám na duši, napadlo mě jako první, přesně jak píše Lukio. Dočetla jsem a zcela se rozpustila působením tvých krásně poskládaných slov. Určitě si ji založím a vždy jednou za čas si vychutnám její hojivé účinky. :-) Cítím z ní úctu k životu, pokoru, ale i lásku k němu, možná až určitou vděčnost, ve smyslu díky za život. :-) Vědomí, že život je dobrý, a vše se děje tak, jak má. Děkuji za takovou báseň!
A k anotaci - není to jen o štěstí, i když tam samozřejmě hraje určitou roli. My sami si vybíráme, jakými lidmi se obklopujeme (snad kromě rodiny), je to jen a jen naše volba, koho chceme mít ve svém okolí. A ono i o té rodině by se dalo polemizovat, kdoví, jak to ve skutečnosti je, jestli si duše nevybírá. :-)

Devils_PIMP: A taky si vážím komentáře bez překlepů!!! :-)))

Devils_PIMP: ó, děkuji ti velice, vážím si toho :-)

inkoust: :-) Díky, dobrou.

Yana: Těší mě, že se líbí, děkuji za komentář i za zastávku :-)

Yana: Ano, řekla bych, že jsi se v ne zcela srozumitelné básni zorientovala velmi dobře, díky za to, těší mě, když někdo pochopí mou myšlenku už jen proto, že mám pak jistotu, že ji pochopit lze. :-)

Yana: Věřím ti, u nás Vánoce nikdy nebyly moc o dárcích, i když někdy přece. Letos jsem vánoce trávila poprvé za svůj život mimo domov (respektive mimo místo, které bylo téměř 18 let mým domovem) a to, co jsem nejvíc postrádala, nebyly dopisy Ježíškovi ani dárky, ale právě ta rodinná atmosféra, kouzlo Vánoc. Ale nakonec to přeci jen nebylo tak špatné, poznala jsem rodinu novou (ze strany táty ženy) a přibylo v mém životě spousta zajímavých lidí. :-)

Yana: To máš naprostou pravdu :-) Díky za zastávku.