No jasně, že každý má svůj specifický styl, ale ten tvůj mi připadá hodně odlišný. S těma prožitkama určitě souhlasím. A taky hodně záleží na životním postoji.

No to vážně nemáš zač. Já tě čtu celkem ráda, Náčelníku, alě někdy mívám problémy tvé básně pochopit... a zjistila jsem, že většinou musím být naladěná na takové specifické náčelníkovské vlně, aby mě to oslovilo, máš prostě svůj specifický styl, který mi občas dává zabrat :-)

Ta forma není zrovna můj šálek kávy, ale obsahem to určitě má co říct. Zaujala mě. Akorát si oprav chybku, v 9. řádku máš "rozataju"...

No, taková vážně schizofrenická, ale nepřijde mi na tom nic až tak zvláštního, myslím, že si hodně lidí mluví v duchu samo se sebou:-) Ale jako báseň mě to nějak neoslovilo, není v tom pro mě vlastně nic básnického, co by mě nějak obohatilo, ve formě ani obsahu. Snad příště.

:-)))))))))

Asi už bylo vše řečeno, moc se mi to líbí! Báseň je skvělá, myšlenka taktéž:-)

To samozřejmě chápu ;-) I tak to na mě působí tak, jak jsem psala v prvním komentáři. Ale je to vlastně fajn, dá se tam toho najít mnoho, a to mě baví, dělat si vlastní výklady.

Náčelník Holá Ruka: A mně se to zase líbí víc tak, jak to tam má Nowiš.

Náčelník Holá Ruka: Ahaaa, už to chápu :D

Nevím, no. Víc by se mi asi líbilo, nějak "A když se ztratíme, tak víme, že se záhy zase najdeme". Vím, že se ti to tam rýmuje tak, jak to tam máš, ale klidně bych básničku zkusila trochu překopat.
Takhle má něco do sebe, ale působí tak trochu beznadějně, jako nenaplněná láska, láska na jednu noc, nebo tak něco. Pokud to ovšem nebyl úmysl. V tom případě by se mi takhle líbila. A čím víc ji tak čtu, tím víc se mi vlastně líbí. Hezky zní. Možná by se to taky dalo vyložit jako zakázaná láska. Nebo láska, kdy se dva lidi milují, ale nemají čas/příležitost být spolu a ví, že po těch vzácných společných chvilkách se zase vrátí (ztratí) zpátky do svých životů.

Líbí se mi atmosféra. Tu šifru v tom ale nevidím.

Já pořád čekám na tu sbírku. Mít to tak všechno pohromadě, moci přivonět k papíru s tvými verši, brát si je do přírody! To bych si přála. A taky bych mohla své blízké obdarovat nejkrásnějším dárkem.

Líbí se mi. Krásný vyznání. Je neotřelé, plné originálních obratů a má moc pěknou melodii. Akorát to poslední slovo už mi tam nějak nesedí, myslím, že je zbytečný, to, co říká, tak nějak vyplyně samo už i z předchozích veršů a celého vyznění básně.

kmotrov: Moc ti děkuju! S tím smutkem si to přečtu. A co se týče přednesu - třeba příště :-))

Normálně mě to rozplakalo. Chápu po svém, ale podařilo se ti zachytit cosi naprosto nezachytitelného. Je to nádherná miniatura, i s tou fotkou, paní umělkyně. Krásné použití slov.

ŽblaBuňka: DDD: Díky za zastavení, jsem ráda, že "chutnala" :-)

Yasmin: :-) Děkuji, od tebe mě to obzvlášť těší.

Yana: Moc ti děkuji za tak pěkný komentář! Jsem ráda, že naše dojmy z akce jsou tak podobné a že se ti moje báseň líbí.

DDD: Původně závěr zněl:

"Možná
kdyby naše duše byly menší

měly by menší prostor

pro smutek",

ale nebylo v tom to, co jsem do toho chtěla dát. Zněla pak celá ta báseň moc smutně, a to jsem nechtěla. On tam totiž ten smutek měl být jen tako zástupce pocitů všeobecně, ale tím, že to měnilo význam, jsem to nakonec upravila celé tak, aby mi to tam vycházelo takhle. Až teď jsem s tím spokojená.

No a s tou "smutně oděnou básnířkou"... něco na tom je. Já se tak vlastně taky cítím. Ne, že bych byla pořád smutná, to ne, ale básně a myšlenky v nich mám laděné spíš melancholicky. A i když pozitivně, tak vážně.
Každopádně ti moc děkuju!

puero:
Přemýšlela jsem poměrně dlouho, z jakého konce s básní začít, jak to uchopit a zachytit... Nakonec jsem začala úplně jednoduše – prostě tak, jak to začalo pro mě. Líbí se mi představa tvého pojetí. Asi je skutečně básničtější, na druhou stranu, já to tak prostě necítila. Mohla by z toho vzniknout zajímavá báseň, ale už by nezachytila to, co jsem chtěla, už by v tom právě nebyl ten můj přístup a pohled na věc. Já odtamtud v tu chvíli totiž neutíkala, já tam byla na 100% všemi smysly. A v rámci večera, který jsem prožila, tam dle mého ta aktivní složka patří. Každý má ale jiné vnímání. Díky za tvůj náhled!

Vystihl jsi naprosto přesně to, v čem dle mého názoru tkví největší nedostatek mé básnické tvorby. Přesně to je oblast, o které vím, že na ní potřebuji zapracovat. Díky, že se ti to podařilo pojmenovat a popsat, protože myslím, že by mi to mohlo pomoct v odstranění oněch nedostatků. Co se týče toho nasměrování, jak se dostat do té kavárny – mně se ta cesta prostě natolik líbila, že jsem ji tam chtěla mít. Možná by se dala popsat lépe, možná se mi to nepodařilo zachytit tak, jak to vidím před očima, ale pokusila jsem se o to.
A ohledně toho smutku v závěru – opět díky. Já jsem se sama ohledně toho cítila nejistě, a ty jsi mě jen utvrdil v tom, že takhle ta báseň vyznít nemá a že tam ten závěr nepatří. Zkusila jsem to teď přepsat, aby to více říkalo to, co to říkat má.

No a ještě jedno (vlastně dvě) poslední díky – jedno za tak obsáhlý vyčerpávající komentář, a to druhé za důvěru v mojí tvorbu! Moc si toho vážím, opravdu. Přesně toho, co jsi v posledním odstavci popsal, bych chtěla dosáhnout. Tak ještě do třetice – děkuju.