Jiří Turner: Děkuji za komentář. Pointa tam skutečně je, ale jestli jsi to z básně nevyčetl, nemůžu ti poradit. Ale z komentářů jsem přesvědčená, že ostatní to pochopili. Jsi básník?

Yasmin: Děkuju! Jen jeden marný nádech a zase ticho...

DDD: Jo, máš určitě pravdu, ale ty dlouhé chvíle ticha jsou pro mé srdce básnířky vážně utrpení. A děkuju!

Midem: Přesně tak! Děkuju.

Pěkná. Ten pocit znám...

Severak: Zcela záměrně. ;-) Neboť mě s onou osobou velmi spojoval právě on a jeho písně.

Megynka: Děkuju ti, Megynko, za všechny tvoje krásné komentáře! Vážím si toho.

No jasně, že každý má svůj specifický styl, ale ten tvůj mi připadá hodně odlišný. S těma prožitkama určitě souhlasím. A taky hodně záleží na životním postoji.

No to vážně nemáš zač. Já tě čtu celkem ráda, Náčelníku, alě někdy mívám problémy tvé básně pochopit... a zjistila jsem, že většinou musím být naladěná na takové specifické náčelníkovské vlně, aby mě to oslovilo, máš prostě svůj specifický styl, který mi občas dává zabrat :-)

Ta forma není zrovna můj šálek kávy, ale obsahem to určitě má co říct. Zaujala mě. Akorát si oprav chybku, v 9. řádku máš "rozataju"...

No, taková vážně schizofrenická, ale nepřijde mi na tom nic až tak zvláštního, myslím, že si hodně lidí mluví v duchu samo se sebou:-) Ale jako báseň mě to nějak neoslovilo, není v tom pro mě vlastně nic básnického, co by mě nějak obohatilo, ve formě ani obsahu. Snad příště.

:-)))))))))

Asi už bylo vše řečeno, moc se mi to líbí! Báseň je skvělá, myšlenka taktéž:-)

To samozřejmě chápu ;-) I tak to na mě působí tak, jak jsem psala v prvním komentáři. Ale je to vlastně fajn, dá se tam toho najít mnoho, a to mě baví, dělat si vlastní výklady.

Náčelník Holá Ruka: A mně se to zase líbí víc tak, jak to tam má Nowiš.

Náčelník Holá Ruka: Ahaaa, už to chápu :D

Nevím, no. Víc by se mi asi líbilo, nějak "A když se ztratíme, tak víme, že se záhy zase najdeme". Vím, že se ti to tam rýmuje tak, jak to tam máš, ale klidně bych básničku zkusila trochu překopat.
Takhle má něco do sebe, ale působí tak trochu beznadějně, jako nenaplněná láska, láska na jednu noc, nebo tak něco. Pokud to ovšem nebyl úmysl. V tom případě by se mi takhle líbila. A čím víc ji tak čtu, tím víc se mi vlastně líbí. Hezky zní. Možná by se to taky dalo vyložit jako zakázaná láska. Nebo láska, kdy se dva lidi milují, ale nemají čas/příležitost být spolu a ví, že po těch vzácných společných chvilkách se zase vrátí (ztratí) zpátky do svých životů.

Líbí se mi atmosféra. Tu šifru v tom ale nevidím.

Já pořád čekám na tu sbírku. Mít to tak všechno pohromadě, moci přivonět k papíru s tvými verši, brát si je do přírody! To bych si přála. A taky bych mohla své blízké obdarovat nejkrásnějším dárkem.

Líbí se mi. Krásný vyznání. Je neotřelé, plné originálních obratů a má moc pěknou melodii. Akorát to poslední slovo už mi tam nějak nesedí, myslím, že je zbytečný, to, co říká, tak nějak vyplyně samo už i z předchozích veršů a celého vyznění básně.