Uff, forma lehká, obsah celkem masakr. Antidepresiva jsou svinstvo, které má v jistých chvílích své opodstatnění, ale člověka nespasí. Před některými věcmi se utéct nedá. Báseň se mi líbí.

Rozumím jí. První dvě sloky mě oslovily, ta třetí není můj šálek. I přesto myslím, že se povedla.

Moc hezké. Nejvíc mě oslovilo poslední čtyřverší.

Morfeus: Zajímavý, díky. Taky to není úplně ono, ale určitě je to blíž. Jen u té “jiné formy” tak úplně nevím, co tím máš na mysli.

Hanulka: Díky za vnesení tvého pohledu. Pampeliška je hořká a krásná zároveň, záleží na úhlu pohledu. Pro někoho plevel, zbavit se jí opravdu nedá. Ale je pravda, že je to léčivá bylina.

Morfeus: Co přesně znamená “vše psychologického”? Asi chápu, kam tím vším míříš, a do jisté míry s tím i souhlasím, i když bych určitě neřekla, že všechny negativní emoce jsou jen různé formy strachu. Nevidím v tom ale úplně přínos pro mou báseň, která se tomuto tématu nevěnuje a věnovat nesnaží. Myslím, že je důležité se učit porozumět různým odstínům našich emocí, a právě těmto odstínům se ve svoji tvorbě ráda věnuji.

Morfeus: Díky za zajímavou teorii. Ale úplně s ní asi nesouzním. O strachu a zlu píšu ráda také, nicméně křivda za mě naprosto samonosné téma. Jiné emoce k ní mohou, ale nemusí být přidružené, nevidím ale důvod, proč by měla být podmnožinou zrovna strachu. Naopak, strach se může rodit z ní. A zlo? To je podle mě úplně jiné téma, nejedná se o lidskou emoci, ale fenomén, který se marně lidstvo snaží vysvětlit a porozumět mu.

Hanulka: Mlčeti Zlato: Vida, to jsou zajímavé reakce, protože zrovna o lásce ta báseň opravdu není. Nicméně já ve svých básních ráda nechávám volnější prostor k výkladu, aby si každý mohl najít to své, a rozličným interpretacím se meze nekladou. Zkrátka kontext si každý doplní po svém, asi na základě svých zkušeností a dojmů. Zajímalo by mě, jak to případně uvidí jiní. Každopádně díky:)

Psavec: Bohužel.

Karblo: Děkuju:)

človiček: Ano, ty pampelišky tam nejsou náhodou, významů mají hned několik.

Morfeus: Díky, v jakém smyslu bys ji doplnil?

Homér: To je top komentář, klidně by mi stačil místo celý básně :D dík za výstižný shrnutí.

Martin Laumann: Děkuji, vždy potěší, když se ten pocit povede přenést tak, jak měl.

Víc mě asi oslovila první polovina, ale i celkově se mi líbí. Asi bych tě poznala, ale vnímám v ní trochu odklon od stylu, na který jsem u tebe zvyklá. Moc se mi líbí:
“co zauzlíš to buď rozčešeš
nebo nikdy nezapomeneš”
- to je krásná metafora.

Orionka: Nepřijde mi to vůbec nemístné a máš určitě pravdu, souhlasím s tím, že pořád žijeme v té lepší části světa. Ale o tom ta báseň úplně není. Okrajově se dotýká toho, že i naše “civilizované způsoby” mají své mouchy, a zrovna soudy obzvlášť. Ta témata, ve kterých jsme zaostali spíš kdesi na východě, v básni nerozebírám, ale když už jsme v tom - za mě to je určitě trestní právo především v případech domácího a sexualizovaného násilí, a také opatrovnické soudy, především v kontextu jejich nekonzistence, kdy v podstatě záleží na štěstí, kdo zrovna daný případ posuzuje, což by tak za me určitě být nemělo. S tím jde také ruku v ruce téma povinného vzdělávání soudců, které by bylo tolik potřebné, a další… když si třeba člověk přečte pár rozsudků nebo poslechne názory lidí, kvůli kterým jsme neratifikovali Istanbulskou úmluvu, vypovídá to o lecčem a dle mě rozhodně o tom, že naše “civilizovaná společnost” má rozhodně na čem pracovat.

Díky moc za zastávku, podnětný komentář a těší mě, že se ti báseň líbila.

Hanulka: Díky moc!

Psavec: Hanulka: Karel Malcovský: Moc děkuji!

Homér: Děkuju Homére, ty se vždycky objevíš u těch nejdrsnějších s nějakým povzbuzením:)

ukrytá v máku: Děkuji!! Nečetla jsem nikde nejméně 5 let :-) Ale vlastně bych ráda, setkání s poety mě po dlouhé době dost láká... sbírám střípky sebe samé, kdesi poztrácené..