![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Hanulka: Díky za zajímavé doplnění, tématicky by to určitě nebylo mimo. Ale bylo pro mě důležité, aby to skončilo přesně tak, jak je to napsáno. I přesto děkuji.


Hanulka: Děkuji za niternou a upřímnou odpověď. Můj komentář se vůbec nevztahoval k tomu, jak báseň končí tématicky, spíš jen jakoby ten rytmus plynul v závěru jinak, než zbytek básně, což mi přijde trochu škoda. Každopádně rozumím zase o něco víc, díky.


Tahle mě zaujala. Malinko ten závěr mi nesedí, plyne jakoby jinak než ten zbytek, ale to je asi otázka vkusu. Hezká myšlenka, Hanulko.


Psavec: Poezie anonymity: Mlčeti Zlato: Hanulka: denisa: človiček: Moc děkuji za tak krásné reakce, přiznám se, že jsem je nečekala a také mě překvapilo, že se tu neotevřela diskuze nad formou.


Mlčeti Zlato: To je krásný komentář, moc ti děkuji za takovou reakci. Jazykolamy píšu často, i větší, než je v téhle básni, to je dobrý postřeh. Ale vyslovit mi jdou, jinak bych je asi nenapsala:)


mannaz: Nikdo jiný se nevyjádřil:) A zpětná vazba je pro mě důležitá, obzvlášť v některých ohledech, kam sama nedokážu z pohledu autorky dohlédnout.


mannaz: Děkuji. Tohle je zajímavé, mně přijde, že často píšu až moc přímočaře a naschvál někdy umazávám, tedy učím se to, aby to bylo trochu zastřenější. A tady mi to přišlo tak jasné, že jsem se nad tím ani nepozastavila, protože to vidím úplně živě před očima. Evidentně to ale neumím přenést tak, jak bych chtěla. To léto je už jen vzpomínka. Na to nejhezčí období mého dětství. Je tam ale jen jedna drobná indicie, jinak by to tam asi našel jen někdo zasvěcený, kdo tam byl taky. A možná až s tímto vysvětlením by mohlo být více zřejmé, ke komu v té jedné části tedy mluvím. Každopádně děkuji, možná se ještě zamyslim, co by se v ní dalo změnit, aby byla srozumitelnější. I když já vlastně nevím, jestli bych to tam chtěla napsat naplno. Mně osobně se takhle líbí právě pro ty vzpomínky. Ale chtěla bych to dokázat přenést i na čtenáře.


Dandy: To je pravda, ale někteří kreslíři jich přesto přidají nemálo.


Já tomu pocitu dobře rozumím, a přenesl se na mě dokonale. Připomnělo mi to jednu mou dávnou báseň, sice vánoční místo jara, ale s podobným vyzněním. Vlastně je to velmi smutné, byť jaro krásné popsané. Ale to je možná právě ono, někdy je duševní bolest (třeba i potlačovaná) v kontrastu s něčím pěkným, co by v člověku MĚLO vyvolat pozitivní emoce, o to neodbytnější. Trochu působí jako počátek lehčí formy deprese (v případě, že by to byl stálý stav). Nemožnost prožívat pozitivní emoce. Je-li to ze života, přeji, ať je líp. To vypsání často pomůže…


Krásně smutná, nepoznala bych tě za ní. Ne kvůli tomu smutku, ale kvůli formě. Tahle volnolehká je mi blízká.