Vladan: To není básnička ale jen zveršovný vtip-ale zítra sem vrazím delší příběh,který se opravdu stal jednomu mému kamarádovi..:-)

kmotrov: Ano,to se mi párkrát stalo-a kdesi jsem to i popsal,tu "nejobyčejnější" nebo pro mě to byla nejpřirozenější věc na světě-ale právě ta "takovost" a přirozenost,byla tou nejzvláštnější věcí na světě. Vypadá to jako paradox,ale není. Tady končí slova,protože slova nejsou v tomto případě to,o čem se mluví,nejde to k ničemu přirovnat,s ničím srovnat.

alexis: toho "ť" jsem si nevšiml,má tam být "ď" to je jasné,ale někdy už trochu blbě vidím a skáče mi to před očima-dík za upozornění.

alexis: To opakování je tam schválně,je to jen takové jednoduché hraní si s rýmováním a slovíčky

:-)

pešu: Pleteš si mysl a vědomí.Mysl je v neustálém pohybu a to buď v imaginární budoucnosti,což je víra-nebo neexistující minulosti jako vzpomínky. Člověk témeř nikdy nežije v přítomnosti,a přitom je to úžasné a jediný stav bez psychologického ,vnitřního času.Uvědomuješ si vědomím,mysl je jen souhrn zkušeností,vzpomínek,představ atd. A láska? Znáš opravdu lásku,nebo se jsi celý život ve vlaku emocionální závislosti na druhém,čemuž se vznešené říká láska? Opal lásky je neláska,odpor nebo nenávist. Láska-jestli něco takového opravdu existuje,nemůže mít žádný protiklad,kterým ji jde popřít,odhodit,pošpinit. Kde je láska,musí být svoboda,vůči sobě i vůči druhému-pokud mluvíme o lásce muže k ženě nebo naopak. Láska je téma na samostatnou úvahu a někdy ji možná napíšu. Ale myslím že ve věcech života,existuje jedno dobré pravidlo,oí kteréms ečlověk pokud se dívá neosobně,nezaujetě,může přesvědčit. A to že-" Nic není tak,jak to na první pohled vypadá,všechno je jinak-a někdy ještě jinak než jinak.:-)

misak76: Víš,je tady taková věc-pokud se mluví o Bohu-o jakém Bohu? Křesťanském? Tak ten se dá popřít snadno pomocí logiky,kdo trošku nahlédl na křesťanství podrobněji a i z jiných úhlů a četl jiné názory ne to celé křesťanské dogma,ví že je to opravdu absurdní se vším všudy. pokud vezmem Boha jako nějakou skrytou tvůrčí inteligentní sílu,která nejen že toto všechno stvořila ale stále tvoří,protože její podstata je tvorba,je to složitější. Není otázka jastliv něco věřit nebo ne. Je otázka jak to poznat,prožít? Někdo může namítnout že pokud chci něco poznat,a neznám to,musím věřit že to existuje. Cokoliv,i jen nějaký neurčitý pocit čehosi. A jsme zpátky u víry. co když ale člověk v jeden okamžik všechno co si v mysli nastřádal,odhodí? co když jen maximálně uvědomuje přítomnost? S tímto už jde experimentovat,sám člověk je svou laboratoří a je to opravdu zajímavé. Ale je tady taková věc-to musí být člověku nějak dané,ne Bohem,ale prostě se tak musí narodit. Já vím,to už je spekulace,ale já to tak cítím už dvacet let,a to jsem se na to všechno vylkašlal už x-krát, a stejně jsem se k tomu zase vrátil,protože mi zvídavost a zvědavost nedala.Ono už to slovo Bůh je problém-vždycky se v hlavě objeví nějaká představa i třeba abstraktní a neurčitá,ale to je jen produkt mysli.a jestli něco jako Bůh je,nemůže to být ani představa,ani přání,ani nic co obsahuje mysl. Musí to být-to musí berte z rezervou-něco,co je mnohem obsáhlejší,něco co je NAPROSTO JINÉ,než si mysl dovede představit-ale musí to být i nějak poznatelné,když je člověk toho nějak součástí. to je ten závan pantheismu. Může snad být tvůrce os své torby oddělen? Co vůbec všemocný bůh může? Všechno,ne? By měl moct. Tak proč nechává člověka tak tápat? Skrývá se On před člověkem,nebo se jen člověk dívá jinam okem svých představ? Popravdě člověk neví-a to je zase závan agnosticismu. Je jisté že se tady ničeho zásadního nedoberem,ale není na škodu si o tom podebatovat.

pešu: Bůh není vidět ale svět kolem nás,a my jsme vidět. Neviditelný Bůh nás vybavil smyslově schválně tak omezeně,aby jsme ho nemohli vidět,vnímat,poznat,ale mohli v něj věřit-ty vlastně říkáš že Bohu záleží na naší víře v Něho.Ať už tím Bohem myslíš cokoliv-třeba nějakou neurčitou abstrakci. bohu je jedno že nevnímáme ale není mu jedno že v něj nevěříme? Nebo mu je jedno i toto?
Zkusme se podívat na víru ještě jednou.Ne víru v Boha nebo v něco jiného,ale ten prvotní pohyb mysli,tu myšlenkovou energii která se ve formě přání,naděje,představy nebo touhy k něčemu upíná. Proč člověk chce to,co není a nechce to co je? Co ho k tomu vede? Není to pocit frustrace,nenaplnění,touhy po štěstí které bude stálé,a které se najednou nezmění v opak,jak je to na tomto světě? lidská mysl není nikdy s ničím spokojená,pořád chce něco jiného. Pokud něco získá,za chvíli se už dívá jinam. Ve skutečnosti člověka nezajímá opravdu Bůh,bůh je dobrý jenom jako užitečná hypotéza která ve formě víry člověku přináší nějaké aspokojení,nebo chcete li pocit štěstí. Kdyby byl člověk šťastný a spokojený teď a tady,žádného Boha by nepotřeboval,protože samotné šťestí by byl Bůh. Víra je jen jedna z mnoha útěkůod toho,aby člověk nemusel najít pravdu o životě-nebo se aspoň pokusit se k tomuto nějak přiblížit,protože pravda je stejně spekulativní pojem jako třeba Bůh. Myslím nějaká absolutní pravda. Ale jak se může člověk aspoň pokusit poznat skutečnost-ať už je to cokoliv.když si celý život něco namluvá,lže? Čemuž se říká vznešeně víra..

Roman: O kouzelné moci svého jazyku
Pepík dobře ví
však je to všechno o zvyku-
jak probudit HO..
když tak dlouho spí??

PrimaDen: No,pěkné doplnění..:-)

Omlouvám se za občasné chyby v textu,taky už nejsem nejmladší a oči už tak neslouží,někdy mi to skáče všechno před očima:-)

taron: Věřit v dobro,znamená odmítat zlo,tedy jeho existencí. Pokud odmítáš vidět "zlo" kterého existence je dost spekulativní-že Vladane?-znamená to že odmítáš vidět skutečnost toho co je,aspoň na první povrchní pohled. problém dobra a zla je zajímavý,a když se na to podívám trochu hlouběji,nemám v tom pořádně jasno-zatím. Myslel že mámm,ale když jsem se o tom bavil z Vladanem,tak mi ukázal zcela jednoduše že v tom mám pěkný bordel:-). a já jsem mu za to vděčný,protože mě zajímají fakta,a on mi jeden ukázal. Jak říkám,člověk se učí pořád. Jenže učení se není jen hromadění informací,je i učení "od okamžiku k okamžiku" kdy je pochopení okamžité,ale to je dost vzácné-tedy takový postoj.

pešu: jak můžeš přijímat skutečný svět,když se držíž svých neskutečných předpoklad-tedy víry. skutečnost je pravda,iluze je víra. Víra znamená že se držím toho,co je podle mě, skutečnost znamená vidět to,co je,co opravdu je. Možná jsou věci které svými smysly nevnímáme,ale-nemyslím nějaké paprsky,vlnění,apod.ty jsou zjistitelné přístroji,-ale pokud to nemůžu poznat ,prožít,tak to prostě pro mě je teorie a iluze. Jestli existuje něco jako Bůh,proč se hraje na tajemného a skrývá se kdesi za opnou smrti? buď něco jako Bůh existuje a musí být poznatelný i námi,nebo neexistuje. Víra nemá žádný smysl,je to jako když se pejsek honí za svým ocáskem. Takže než věřit něčemu co člověku kdosi nasliboval,by se měl člověk snažit zjistit,jestli něco jako BŮH JE. A TO NEJDE S PŘEDSUDKEM VÍRY NEBO NEVÍRY. k TOMU MUSÍ BÝT ČLOVĚK OPRAVDU ZVÍDAVÝ A MUSÍ HO TO ZAJÍMAT VÍC NEŽ COKOLIV JINÉHO. vĚŘÍCÍHO ČLOVĚKA NEZAJÍMÁ bŮH,ALE VÍRA V BOHA. POTŘEBUJE PSYCHOLOGICKÉ SEDATIVUM,ČÍMŽ SE VYHÝBÁ TOMU,ABY SE MUSEL SNAŽIT SÁM POZNAT,ZJISTIT.

Vladan: Jsi hodný Ježíšku..k mému podbřišku.

Náboženská víra je druh psychologického sebeukájení se představami,je to patologické odmítání světa,jaký opravdu je ve skutečnosti. Pokud bych měl klasifikovat sebe- žádná z těch nálepek se na mě stoprocentně nehodí,i když mám snad náběh na "pantheistického deistu" ale ani to není to pravé. Jsem prostě nezařaditelný-víceméně.:-)

Vladan: Hmmmm...

Vladan: Jo? tak to nech být,zase tak slavný být nemusím..:-)

Kakuzu: Neříká se to-na každém ŠPROCHU pravdy trochu? Není šprot nebo šprota mořská ryba?:-)

Kakuzu: No comment..:-)

Mayfair: už jsem to říkal Vladanovi-na pitomosti jsem Einstein-ale bohužel jen na ně..:-(