Homér: https://cs.wikipedia.org/wiki/Metrum

Nejsem fanoušek dlouhých děl,
ale sem tam udělám výjimku - pročetl jsem několik tvých básní a krom toho, že mi na tváři zanechaj blaženej úsměv, vidim v nich svý začátky zamilovanejch básní - lehkost, nadhled, odproštění.

Konkrétně k básni:
Krása volného verše je v tom, že má rytmus jak si ho napíšeš, nedrží tě ve verších a počtu znělejch a neznělejch slabik na řádku. Zdá se mi ale, že toho skoro nevyužíváš a báseň tak moc negraduje - dovolil jsem si lehce přepracovat druhou část básně.

Jsme přátelé a chci víc
jsi přesně to, co hledám
Jsme přátelé, nechceš víc,
i když víš, jak bych si to přála.

A díky tomu jasnému ne,
se cítíš, jako bys neměl zodpovědnost,
za mé zlomené srdce.

Ale stejně
si na mě děláš dál nároky
a stejně mi dál motáš hlavu.
Přesto,
že jsi mi řekl jasné ne.

Měň rytmus, hraj si s nim, je to kámoš.
Taky dodám, ale jen proto že jsem hnidopich, že když už se rozhodneš psát čárky, tečky, piš je všude a správně nebo nikde, ať to vypadá.
Haugh!

Orionka: Uf, fuj, děkuju za upozornění. :)

Elza: Děkuju, Kata já rád :)

labuť: Děkuji pěkně, doufal jsem, že se zalíbí :)

Slova, tolik slov až se mi z toho motá hlava.
Čárky píšeš/nepíšeš, korektura musí byť (!) a myšlenka být má či nemá. Mám rád dada, ale tohle jako by smysl dávat chtělo/nechtělo. Abych jenom nekritizoval líbí se mi struktura a že se v básni něco děje - je to jako On the road. Líbí se mi že to utíká, ale postrádám smysl v tom proč to utíká.
Ale napsala jsi báseň. Ne knížku. Já nevim, co se ti v týdnu stalo nemám souvislosti - vidím schránku ne obsah, koukám na postavu sedět v hromadné dopravě, čtu knihu od devadesáté stránky, třetího odstavce, pátého slova. You get the picture.

K těm jazykům - prostě latinu bych vzal v pohodě. Ale to co tam máš anglicky se dá říct česky dost dobře a přijde mi to zbytečný. Jsem čech píšu česky (nebo to zkoušim anglicky, španělsky, ..., i když mi to nejde jenom se mi líbí jak to zní), protože čeština je nesmírně bohatej jazyk (byť vykradenej).

Je to možná v tom, že máme každej jinej vkus. Je milé, když si můžu dosadit smysl, pocit, zosobnit se s osobou básníka/básnířky. Ale u tvé básně mi to jde těžko - vidim to snažení o otevření se, ale otevíráš se tolik, že nevím o čem mluvíš.

Přečetl jsem si to včera, přečetl jsem to dneska - kvůli odstupu - a stejně tomu nerozumim.

Stylově mě báseň nijak neoslovila, spíše zarazila, když jsem si všiml jak kostrbatě kombinuješ český, anglický a jinak už docela mrtvý latinský jazyk. Proč? - A hlavně proč u všech všady vůbec kombinuješ češtinu a angličtinu, fuj... :(

Taky na začátku tvrdíš, že neumíš psát osobní básně, ale přijde mi, jako bys ji teď vlastně psala velmi osobně, což ještě umocňuješ komentáři v textu, ale neujasnila sis o čem vlastně báseň je a nebo ji prostě ani zbla nerozumím.

Stylisticky vůbec nechápu jak se rozhoduješ kam dáš/nedáš čárku - kdyby to nebyla jenom na konci řádku, prosím, ale na mnoha místech ti chybí i uprostřed - prostě jako kdybys báseň napsala rovnou sem na psance, ani si jí nepřečetla a klikla na odeslat, jinými slovy, jako bys ji odflákla ;) I kdyby to bylo pásmo a prostě jsi myšlenky psala jen tak jak tě napadnou, neomlouvá to, že sis to po sobě nepřečetla, jsi svou vlastní editorkou.

Neber to prosím nijak útočně, snažím se jenom vysvětlit, proč se konkrétně mně báseň nelíbí nebo resp. ji nerozumím (asi) ;)

casa.de.locos: Maximálně se kritizuje bez remcání, že musím kritizovat! :P
Toto mi dost osvětlilo a tedy jsem opravil co je špatně a upravil, aby to (snad) dávalo smysl i někomu jinému než mně :) Takže díky!

casa.de.locos: Čas předminulý se tomu říkalo za nás - takže, cítilas to před tím než se něco stalo?
Nemyslim si že napíšu-li banální báseň bude to lepší v Aj, ale něco co se mi v ní líbit napsat víc. Ublíženejch básniček v Čj mám nadmíru a jde o to v čem mám chuť psát.
Vysvětli prosím jak to nedává gramaticky smysl, protože když jsi to takhle vložila, tak ho to skutečně nedává, když si dáš čárky, kde mají být, smysl by to dávat mělo.
Ergo:
And those words we said
while heads up in the clouds,
those steps we made
to reach over the skies,
those stands we'd taken
'til we parted ways.

A netvař se ublíženě, když někomu kritizuješ báseň, vypadáš pak nabubřele.

Jako Vždy: Asi je to tím, že jsem tou dobou byl skutečně šílený :D Díky

oslov radek: ať, možná... je jich tam hodně

Jé! Verše které se rýmují! Jako opravdu rýmují! To se mi líbí!
A teď k tomu co se mi nelíbí - jsou tam nutné ty trojtečky? Přijde mi že je to takový nezmar moderních psavců, všude dávat trojtečky - na konci smysl dávají, ale ve zbytku básně mě spíš ruší.
Jinak opravdu obrovskej plus za rytmus rýmů, jediný který je trošičku pokulhávající je dlážděnou-ohnivou :)

Tak na první nápad textu to asi není špatný, ale zpracování se mi moc nelíbí.. Nemáš tam moc rozličných slov nemluvě o mnou nenáviděných třech vykřičnících (které prostě nejsou potřeba, prostě ne) a neonovejch očích - máš tam hrubku. Taky si nejsem moc jistej zdali se to má či nemá rýmovat. Tak třeba příští bude lepší :)

Yanishka: Děkuji pěkně!

Nebásník: Děkuji za pochvalu, velmi mne potěšila :) Zmoklého psa jsem měl v předchozí verzi, ale když jsem si vybavil jak smrdí dobře zažraná plíseň, řekl jsem si, že pejsek je vlastně super smrádek :D

Vidíš! Tady máš řádkování skvěle! I celá ta báseň je vážně perfektní - omšelý motiv neotřele podaný.

Silná báseň na nebásníka. Taky líbí

Líbezně popsané - dusné, do posledního řádku :)

taron: Děkuji :) A nech s toho z tou vyzrálostí nebo si začnu připadat staře :D

Stará neznámá: Není to těžké ;) Kdysi mi bylo s tím pomohla porotkyně na Ortenově Kutné Hoře - Každý řádek musí mít myšlenku. Takže např. ta první strofa by třeba mohla být

Už si ani nepamatuju
že zapomínám
všechny příběhy v mojí hlavě.

Jako aby to získalo jisté napětí :)