až poslední dopis
spadne pod balkon
až vítr vrátí
poslední naše slovo
odejdeme za pravdou
do mezičasu...

a na každém místě už někdo byl...
přesto přidej další nálepku

... a přesto jsi vzlétla..

V opačném gardu

ať zvou tě všichni elegánem
jen v bělostném tě vidět límci,
či malířským stůj před stojanem
a domov zvol si při hostinci,
na nejistou vždy sázíš minci
pravdu ve svém jen hledej nitru,
tak vyžebrej groš na cizinci
a z hlavy pusť tu ženy šifru

do mýdlové bublinky
vdechl jsem pět písmen
a vzniklo Slovo

necitlivý dotyk
Slovo se rozpadne
a zbudou jen
rozsypaná písmenka

...samet...
jemnost jeho dotyku
dokáže mírnit bolest
srdce
::
nemusí být vždy fialový :o)

... zajímavé, přečetl jsem tvoji báseň po druhé od posledního řádku nahoru a dávala stejný smysl... není řešením pochopit...

I stíny sklopily své hlavy,
to lásky krok za krokem
jdou zvolna životem
v letech stromořadí

Jdou zvolna, krok svůj nezastaví,
bez zábran k smíchu, slzám,
v horách, co osamocen slézám
však cestu jistou neporadí

Měníš Pane, barvu listů
v údolích, kam padá stín
před kouzlem Tvých alchimistů
širák v dálku odhodím
Pokleknout chci na koleno
přiblížit se tomu místu
kde přání mé je utajeno
pod listím za větru svistu
Příjď za mnou Pane, do údolí
zde řezbář opustil Tvou bustu,
Láska o žebrácké jde holi
Svůj ortel, vím, že vyslovíš tu ...

Běží mi před očima jako filmový scénář
a čekám co bude dál...

Pss, tajemství, tak choď je po špičkách
ať nespadne ti rovnou do náručí,
je krásnější setkat se s ním v snách
to však nápověda nezaručí

..otevři okna a rozhlédni se,
vrány odletěly...
(nebo ještě nepřilétly?)

..dívky promluvily, senior mlčí...

přiblížíš se, krásná paní
ladným letem sokolím
to bude k ránu, za svítání
stolem tě vítám prostřeným
pár veršů, květem zamíchání
a možná poradíš mi rým

...přivíráš...?
Nezavírej zcela!

jako šanson život prožít
s písní něžně chraplavou
na zváleném usnout loži
s lahví vína pod hlavou...
..
:o) jen asociace tvé básně

Děkuji vám všem za společné procítění a tobě, gabkine, zvlášť. Jezdívám právě přes Sušici a moje místo je Srní...

Posledních šest.

Jsem jen skromný písař básní
slůvek pár, rým a dost
v povídkové spleti třásní
nezvaný jen bývám host
O lásce psát co vznikla v lázních
či v kamionu kabině
ač přítelem jsem point jasných
slov vyhýbám se lavině

To poučení jemně šité
že vždy nelze jíti rovně
když zákon brání rozletu,
zná kamery oko skryté
střežící vždy neúprosně
regál v supermarketu

Svatba, kde trabant byl svědkem
z drastických vyrostla chvil,
tři tečky dám za dovětkem:
benzín se v lásku proměnil...
K té lásce už jenom krátce
k horšímu než příjde změna,
nerozhodná na křižovatce -
ve fontáně je utopená

Na závěr pak a to chválím,
jedna z moudrých příjde rad
bez výjimky, nejen mladým:
slavit, ale nechlastat!!!

Zahradník jsem ve výslužbě
pár růžím jsem již péči dal
na vadnoucí květu kružbě
možná se i podepsal
V laskavé dotyků hudbě
bujnost růstu omezil
vznešenost přál sadby půdě,
zlý den, kdy bych nezalil
Trny si každá chrání sama
ostražitost přec má v sudbě,
krok je to vždy do neznáma
a já? Jsem už ve výslužbě
:o)

...tanku nastavila červené lízátko a válce poslala papírovou vlaštovku s nápisem "LÁSKA" než spadla s koně, který odmítl zdolat překážku ze zlatých mincí...