Tvůj život je matematika. Budeš tím postižena nadosmrti.

uáááá. matematika, strašná, strašná věc!
a toto, to je... óchochocho--- fajný sonet:)
no kdybych měla vylíčit našeho profesora matematiky... to panděro, a ach.... tak přehazovačka. zkrátka muž. nu, asi by se to poměrně shodlo. člověk povětšinou profesora považuje za věc. tak se od toho odvažme :D
ráda bych ovšem upozornila pana hepymondájs, že já jsem já, a zde slečna Tyrkenit ráčí býti i nadále slečnou Tyrkenit, čili jí musí oslovení Vé poněkud mást. Došlo k omylu:)
Děkuji za pochopení.

nu, co říct. je pěkná, pocitová... ale na druhou stranu mi to chvílemi někdy připadalo takové podivné... nedokážu přesně říct čím, formulací čehosi. ale to je jedno. říkáš starší:) jo, dnes jsi podle mého někde o dost jinde. ale rozhodně neříkám, že je špatná. jde poznat, že je od tebe. za druhé, pocity jsou hlavni a za třetí, fotka :)) tož to dává dohromady dobrý dojem. TTDDDD :) tudíš mé hodnocení je jdenoznačně kladné. asi se neumím dost dobře vyjádřit, promiň:)

jsme nesmrtelní... jsme nesmrtelní v čase, který nám byl dán...
i moje babička zemřela na rakovinu.. silná to žena. nedala na sobě nic znát, dokud měla sílu. od narození doteď jsem zažila pět odchodů... a tak si teď říkám tohle. a taková ta klišé, že kdo je v mysli, nikdy nezemře. a vpodstatě je to pravda. protože co je "mrtvé" je jen to tělo... ale myšlenka, ta je věčná. hodně síly ti přeju.

jo, je to povídka. tak já teda prozradím o co jde. protože to je blouznění očima a ušima hlavního hrdiny. proto je to tak zmatené. protože je to blouznění. mladý klukje ve válce smrtelně zraněný. teď leží ve špitále a doktor - Pan Czerny oblečen v bílém, hrající na saxofon (czerny byl skladatel, který se učil u beethovena, ale většina věcí co napsal byla taková ta úchylná cvičení na prsty - většina klavíristů ho nenávidí, a já tvrdím že je to nepřítel hudby) se rozhoduje co s ním. Jeho přisluhovač je takový omezený a snadno manipulovatelný chlapec. Jelikož je Pan Czerny líný necita, rozhodne se neřešit jeden z tisíce případů toho na smrtelné postli a tak se rozhodne: "My ti pomůžeme chlapče, rádi, rádi..." a pošle přisluhovače pro svou jedinou střelnou zbraň. Pak ho zastřelí. A to je konec.

je úžasná... vtahující. a obrázek k tomu.v metru ztrácím osobnost... :)

překlepy opravím. oběma děkuji :)

jo... je to... přímý. to se mi líbí...

taky myslím, že bránit pláči by se nemělo. stejně jako bránit smíchu. je si to velmi příbuzné... jednou ale všechno tohle odezní, i když doba, než se tak stane se někdy zdá být nekončící. znám. znám. znám...

ó, to je hezká miniaturka. vrabčáci byli zvědaví, co všechno o nich věda ví (autorem je frynta, aby nevznikaly spory... vzpomněla jsem si jen:)

já to chápu, že tě to zklamalo... jen... možná máš pravdu. že jsem si za tím měla stát, ale člověk říká různý věci. já jsem to sem hodila ve stavu v jakým to vzniklo... ne, kašlu na alibismus, stejně bych nic lepšího už neřekla. ale rozumim ti. v tomhle.

já jsem v pročítání svých starých dílek asi včera narazila na tuhle a musím se přiznat, že jsem ji uznala za nehodnou čtení... takže se ti ani nedivím.

je nádherná... jen bych za sebe dodala k tomu co říkal Erien.. že to někdy ani nelze pojmenovat. a tím je to úžasnější...

rozumím :) naopak mi nepřišlo na škodu to trochu zrýmovat... ale ano... rýmy nerýmy... je to takové polovičaté... předělávat to nebudu, ale děkuji za připomínku.

uáááh, ne, to ne... miluju kremrole, je půl desáté a všude mají zavřeno... a já mám teď kvůli tobě chuť na kremroli...a od tohotaky na croissant.. jestli budu pokračovat tímhle stylem, bude ze mě bečka... :D bohudík, že to tak alespoň zatím není.

ach... to je velka sila... opravdu velika...

ty ses vážně vypsala z podoby :) moc se mi to líbí... a jestli je život cirkus, potom je třeba být velmi všestranný k přežití... ale to platí asi i jinde než v cirkuse... všude kde je nevyzpytatelno... tak trochu plácám ;)

mi je vždycky strašně líto, když vidím, že někdo se trápí kvůli vlastně rodině... když se nepohodne ta "jedna krev"... a protože mám štěstí na to, že jsem nikdy nic podobného nezažila, připadám si jako Siddhártha za tou zdí, kde má přepych a nechápe, že venku je to jiné, dokud se sám ven nevydá... poslední dobou mi všichni ukazují svět v pravém světle... a já si připadám, jakobych žila až doteď někde úplně jinde... v jiném světě.

to je pěkné...:)

ano ano ano... líbí se mi