...Nabízím ti spravedlnost...táto...

To nejlepší co jsem v poslední době a můžná vůbec kdy četla. Možná i hlavně proto, že to téma je mi strašně moc blízké.

Tak náhodně jsem klikl na nejlepší básně psanců a bylas tam ty s tímhle...
Já nemám teď moc slov, je to emotivní básnička a navíc se ti povedla forma, rytmus a rýmy máš taky velice originální... není to jenom ten trapňoučký výjev srdíčka, co se tváří jako básnička... tohle má opravdu sílu... a je smutné, že se to tolika lidí dotkne... kde to sme, by se člověk zeptal... já bych tohle tátovi nikdy nenapsal... jsem rád, že odešel, když mi byl rok... neměl bych pak takovou sestřičku, co teď...
Tuhle básničku jenom chválím... moc pěkné... to snad musí dojmout každého, kdo není úplně z kamene...

tak tohle me dostalo
uz jen slzy a pridu si, ze sem mozna i citliva..
vsehcno co bych rekla, rekli podemnou..
fakt na me hodne zapusobila.
chce se mmi brecet..
nevim esli mam dekovat nebo proste jen tak odejit..

dik

lítostivou lžičkou,
která nabízí mu
polknout omluvu

za mámu

sestry

za mne…


___
jak rekla matonka..silna

No, líbí se mi to, ten rhytm...

mi je vždycky strašně líto, když vidím, že někdo se trápí kvůli vlastně rodině... když se nepohodne ta "jedna krev"... a protože mám štěstí na to, že jsem nikdy nic podobného nezažila, připadám si jako Siddhártha za tou zdí, kde má přepych a nechápe, že venku je to jiné, dokud se sám ven nevydá... poslední dobou mi všichni ukazují svět v pravém světle... a já si připadám, jakobych žila až doteď někde úplně jinde... v jiném světě.

Velmi silné...nemám rád tyhle změny, ale co naděláme?

ach...znám...a znám...možná že ani nevíš jak moc...silná zarytá do srdce už před několika lety...ale dokázala jsem odpustit i když jsem neměla...jsem tupá malá holka nu...tátova...

Naučil mě pojmenovat
celý svět
a pak jej odzadu
po písmenkách
začal zabíjet
pojmem táta

... ta básnička je strašně silná...

lítostivou lžičkou,
která mu nabízí
polknout omluvu

za mámu

sestry

za mne…

... je to těžký... hodně sil přeju..taky mám období změň...a zároveň nepřetržitých problémů, co nechcou odejít, ale já je ejště vyženu.. Tak ať se to tobě taky podaří ...

;( to mě mrzí...a mrzí mě taky to, že tohle necítíme jen my dva...

Krásně vyadřuješ pocity, které mám teď bohužel taky..
Je to těžké, když se člověku zhroutí celý svět a zjistí, že lidi o kterých si myslel celý život, že jsou dokonalí, takový nejsou.

..jsem také otec a jistě mi mnoho chybělo k dokonalosti, raději mlčím a přemýšlím sám nad sebou... Úderná báseň...

Je to nesmírně osvobozující, když víš, že dokážeš odpustit...;)
ale ti druzí by se měli taky snažit...trochu si to odpouštění zasloužit...

snažím se odpouštět, neb veřím, že nevědí co činí...
možná naivně ;-)

Právě že mě vede láska...k mámě...k sestrám...;)
nechci mu ubližovat...tak jak on ublížil mě...nabízím příměří...klid...pořád věřím, že se dokáže změnit...mstít se rozhodně nehodlám;)

:(

Víš, za pár situací...bych ho nejraději vymazala...ale nejde to...a nemělo by to ani smysl...

Nevím, jestli je správné vařit podle receptů z takových kuchařek......Ale někdy prostě není zbytí.....a někdy se i špatná věc může projevit jako dobrá....Avšak pouze v případě, jsou-li naše úmysly čisté. Pokud nás vede láska k těm, kterým bylo ublíženo a né pomsta. Ale to si později budeme zodpovídat tam, kde lidské zákony mají pramalou váhu...tam, kde vládne jiná moc

E

je zajímavý, že mnohdy lidé, které by měl člověk milovat, si to vlastně ani nezaslouží... naštěstí nejsou jen oni... :)