Adamovi

Matyáš Adam si vnitřním hřbetem dlaně otřel pot z čela a opět se zhrozeně podíval na červy, kteří si s jemným šustěním klestili cestu strnulým strništěm. Po tomto hrůzném výjevu ho přešla i chuť na kácení waflí, které měl v plánu hned po návštěvě kanceláře. Rozhodl se, že nikomu nic neřekne a nenápadně odejde. Buď by mu nevěřili anebo by ho zatratili. Už několikrát byl odsouzen z perverzních představ. Cestou z kurníku zavadil hlavou o sršní hnízdo a hned zas začal myslet na svou rozbitou ždímačku droždí. Krajský obudsman mu už s evropskou dotací zřejmě nepomůže. Utopie není fikce, řekl si sám pro sebe a jal se zkontrolovat životní dráhu své dcery. Vlezl pavoukovi do ucha, zabrnkal známou melodi na příslušné nervy a jeho poloochočený biokolos se s mručením vydal na hlavní sítnici. Chodí do tý školy nebo nechodí? Momentálně má v makovici jenom focení feťáků a nějaké povinosti nejsou součástí jejího vnitřního světa, ale zato nenalíčená ven nevyjde. Aspoň tu maturitu, aspoň tu…
„Dej mi peníze za psa. Byl u kadeřníka a koupila jsem mu speciální dietní granule z pandích ocásků. Chci si koupit koberec z velbloudích kůží a teď mi na to chybí. Jinak tě udám na sociálku.“
„Firma, bla bla bla, droždí, bla bla bla, ombudsman, unie, sršni, bla bla bla. Nemám!“
Rozhovor rozvedených. Ambiciózní ezoterička a nafoukaný pekař. Těžko posoudit, kdo z nich je větší blázen. Ublížení po sblížení.
„Hele vole, s tou svojí chceme mít společnej hrob.“
„Viděl jsi někdy Modranku karpatskou, je úžaná. Biliony variací na miliardy tvarů, chápeš to?“
„Pivo po práci chutná skvěle, s Karpatama jdi do prdele. Nemám na splátky a ta moje se né a né rozvést.“
„Vždyť jsi mi teď řikal, že chcete spojit svoje prachy…A chrápe s ním?“
„Tvrdí mi, že ne. Musela mu ho vyhonit na dovolený, nedávno se vrátili, prej se u toho rozbrečela. No nezbejvá mi nic jinýho než jí věřit.“
Vilda a Olda, kamarádi od mateřské školky. Vilém Adam a Oldřich Kodér, novodobí nádeníci.