Přítomná budoucnost III.

  „Niky, nemůžeš pořád sedět doma, musíš jít ven mezi lidi. Seznámit se a najít nové přátelé. Tomáš není jediný kluk na světě,“ promlouvala jí do duše její nejlepší kamarádka Lucka.
  „Ale pro mě je. Nevím, jaké by ti bylo, kdyby se s tebou Radim rozešel,“ odsekla jí. Byla naštvaná, protože si myslela, že ona jí jako jediná chápe.
  „Já tě chápu, ale nemůžu se dívat na to, jak si ničíš život a to zbytečně. Tomáš nikdy nedocenil to jaká jsi, protože jinak by tě neopustil kvůli blbému snu. Je to prostě debil,“ namítla jí na to.
  „Není to debil,“ odporovala jí dál, ale v mysli s ní trošku souhlasila, jenže by to nikdy nepřiznala. Ač měl své chyby, mezi které patřila nespolehlivost a nejistota, byl pro ni ten nejlepší kluk na světě. Chtěla si ho pamatovat jako svého anděla strážného, kterým jí po celou dobu byl. S ním všechny její strasti odešly, dokázal ji uklidnit a utěšit v jejích těžkých chvílích. Stál tu při ní a najednou se rozplyne. Zůstala tady už sama, prázdná a vyšťavená z neustálého přemýšlení.
  „Není to debil,“ zopakovala potichu. Lucka jen protočila oči a dál už toto téma nerozebíraly…

  Další týden se rozhodla, že by přece jen mohla zajít někam ven. Požádala tedy Lucku, jestli by tam nešla s ní. Rychle jí to odsouhlasila a ona jí viděla v očích neskrývanou radost. Jakoby říkala, konečně.
  Večer se pěkně upravila a řekla si, že nechá svoje problémy doma a pořádně si noc užije. Lucka jí zavedla ke svým přátelům a všem jim ji představila. Mezi nimi byli i docela pěkní kluci, ale Nikola se chtěla pouze bavit, proto si také zašla k baru pro nějaký drink.
  „Ahoj, co si dáš?“ mrkl na ni barman.
  „Red bull s vodkou, prosím.“ Snažila se o úsměv, ale nejspíš to byl jen nějaký úšklebek, který úsměv pouze připomínal. Barman vzal skleničku a položil ji na pult. Potom šel do ledničky pro Red bull a nakonec nalil velkého panáka vodky, který přelil do nachystané sklenice.
  „Osmdesát pět,“ usmál se na ni a ona mu podala bankovku.
  „Tady máte nazpátek a dobře se bavte.“ Vzala si peníze, skleničky a chystala se vrátit ke stolku, když jí Lucka chytla za loket a pošeptala jí do ucha: „Ten s tebou flirtoval.“ Zachichotala se a odešla. Nikola se v hlavě jen zasmála a řekla si, že Lucka musí být úplně opilá, protože jinak by věděla, že toto nebylo flirtování. Ale pravdou je, že ten večer se na ni neustále usmíval, jenže ona nedokázala přestat myslela na Tomáše, co dělá? Je právě teď na cvičišti nebo čistí kasárny? Může mít ještě volno a dopřávat si svůj určitě zasloužilý spánek. Nedokázala si představit, že by měla s nějakým flirtovat, když on je někde v cizině a sám. Třeba na ni myslí. Nemůže mu být nevěrná, i když se s ní rozešel. Nemohla si pomoct, pořád ho milovala. Zahleděla se němě do kouta a v hlavě měla najednou prázdno. Možná to bylo dobře, možná špatně, to už ona nedovedla posoudit. Ale rozhodně se uklidňovala tím, že je šťastný.
  „Nikolo, nepůjdeš si se mnou zatančit?“ zeptal se jí Lucčin kamarád a ona bez rozmyšlení přikývla. Přišla se tu bavit a ne tu brečet…

  Čas šel dál a ona se pořád zamýšlela nad Tomášem, ale už to bylo tak srdcervoucí jako na začátku. Bylo jí pořád smutno, ale věděla, že život musí jít dál. Nemůžu se zaseknout na jednom místě a doufat, že se něco změní. Zjistila, že to přece ona se musím změnit. Člověk si vytváří svůj život sám a ona se rozhodně nechce trápit. Rozhodla se brát tuto zkušenost jako svůj další vývoj. I on se určitě rozhodl podobně, protože jinak by se s ní nerozcházel. Je jasné, že chtěl mít čistý štít, než půjde bojovat o nějaké francouzské krásky, které se mu budou promenádovat na pláži. Uvědomila si, že do ní vstoupila žárlivost. I po těch měsících žárlí na nějaké jeho imaginární ctitelky. Nejraději by jim vyškrábala oči z důlků, ale to nemohla…