Jsou děti bez šance

Viděl jsem chrám, ve kterém spaly v lipových kolébkách děti bez šance. Každý poutník si odnášel ty své do světla.

Jeden den
dokáže rozvonět růže
mnoha barev
s nebem modrým tak
že čas až zešílí tou průzračností
dané chvíle
ve které varhany zakvílí
pod prsty varhaníka.

Ten osudný den
provoní chrám
dřevo lipové
ze kterého kolébky vyřezány byly
rukou toho
kdo uviděl nekonečný houf
dětí zavrhnutých
těmi
co v čase onom byli rozumní.

Tak nezrození spí
spánkem trpělivým, bezesným
s očima otevřenýma
v kolébkách svých
neboť ví
že každý projde chrámem
ve stejné pokoře zástupů předešlých.

V ten vyvolený den
vyjde ze rtů píseň nesladší
která dítěti oči zavře a vrátí sny
aby splynulo v rodné náruči
a kolébku uvolnilo
pro další nezrozené.