Jak to je, když se bluesmanovi rozbije oblíbená kytara
přidáno 26.05.2010
hodnoceno 5
čteno 1889(23)
posláno 0
Pohladil struny, ale ne aby hrál.
Spíš aby s vědomím, že ještě je, usínal.

Třás´se jí hlas - bála se bát
chtěla se ze vší té bolesti vyzpívat.

Vískal jí struny a blues celýmu městu
dal v šíleným staccatu, v jediným gestu.

Měli moc, jakou už jiní nemají.
Ona brala dech a on dával hlas jí.

Že někdo ji jen znemožňoval napříč dnem?
Jim zbýval jenom krok, aby setkali se se Sluncem.

Když jí dával Sbohem, aby zjistil, jestli sílu má,
pak stejně nebyl sám; Ona nezůstala samotná.

Jen jizvy v prstech, které hrdě nosí,
občas šeptávají: Nezapomeň na mě, prosím!

V písních, básních a všem, co se kdy zjeví
je pořád ještě živá...

...ale nikdo o tom neví
přidáno 01.02.2014 - 16:58
Tak toto je asi najkrajšie čo som dnes čítala.
přidáno 21.06.2012 - 18:22
Tahle báseň se mi tak líbí ..... je úžasná
(tedy aspoň pro milovníka kytar jako jsem já) :D
přidáno 25.08.2010 - 11:12
Jak krásně se dá vyjádřit láska ke kytaře. Nádherné ;-)
přidáno 26.05.2010 - 23:58
"Jen jizvy v prstech, které hrdě nosí,
občas šeptávají: Nezapomeň na mě, prosím!"

Krásný,až mě to skoro rozbrečelo...
přidáno 26.05.2010 - 14:30
První strofa vtáhla mne a zbytek nepustil. Je to dobré.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozbitá kytara : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Brněnský orloj
Předchozí dílo autora : Pravidla moštárny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming